Jak skončí bolševizace ČSSD?

Paroubkovi se prý nedaří udržet jednotu ČSSD a strana se hádá. Žádný div, je to logický důsledek Paroubkovy vnitrostranické politiky. Jak by vypadala naše republika, kdyby se tahle jeho politika stala vládní? Byli bychom ještě demokracií?

Tomu, co udělal Paroubek před třemi lety v ČSSD, se politickým žargonem říká bolševizace. Nezaměňujme ovšem bolševismus a komunismus. Bolševismus je populistická mocenská strategie či technologie, kdy většinový názor je prohlášen za jediný možný a nositelé menšinových názorů se k němu musí dobrovolně či pod mocenským nátlakem přidat nebo jsou odstraněni. Ten mocenský nátlak se pak provádí vyvoláváním strachu (o život, o práci, o společenské postavení, o dobrou pověst, z nepřítele atd.).

Paroubek sice nepoužíval tak ostré metody jak umlčet jiné názory, vyvolat strach a odstranit oponenty jako svého času Lenin (vraždy, popravy, koncentráky), spokojil se se zastrašováním, vydíráním, zesměšňováním v médiích, s urážkami nebo s démonizováním pravice, ale výsledek je stejný jako svého času v Rusku - strana s jedním vůdcem a jediným názorem. A všichni ostatní politicky mrtví, vyhození nebo držící hubu a krok. U nás na Západě se tomu říká diktatura, v Rusku tomu říkali komunismus a Paroubek tomu říká „sociální" demokracie. Je naivní si myslet, že Paroubkova vládní politika po případných vyhraných volbách by byla jiná, on totiž žádnou jinou nezná a neovládá. Může pak být demokratickým premiérem člověk, který je diktátorem ve vlastní straně? Může být strážkyní demokracie zbolševizovaná strana, která je postavená na vůdcovském principu? Tisíckrát v dějinách jsme se přesvědčili, že nikoliv, že taková strana má vždy tendenci promítnout své vnitrostranické mechanizmy do státního aparátu a že vnitrostranický diktátor chce být i diktátorem ve státě. Ostatně se o tom můžeme v malém přesvědčit ve středních Čechách, kde atmosféru strachu a bolševické metody zavádí dr.Rath.

Co je teď Paroubkův problém? Bolševizace ČSSD se úplně nezdařila, ne všichni vůdce respektují a objevují se i odlišné názory. Proč? Co totiž fungovalo v uzavřeném diktátorském SSSR a zatím funguje v částečně izolovaném  putinovském Rusku (Paroubkově to vzoru?), nefunguje v otevřené a demokratické České republice. Paroubek nepochopil, že pokud své oponenty nezastřelí (nebo nedá zavraždit jako Putin např. paní Politkovskou), tak se vrátí ve chvíli, kdy strach z vůdce pomine. A to se stalo. Prostě v demokratické společnosti nelze dlouhodobě držet moc jen vyvoláváním strachu v ovládaných nebo populistickým slibováním tučných prebend ve světlých zítřcích, protože čas od času máme svobodné volby (parlamentní i vnitrostranické). A ty mohou dopadnout všelijak, a pokud vůdce prohraje, vertikála jeho moci postavená na strachu a lžích se začne hroutit. Dokonce to nefunguje ani uvnitř jedné strany, protože co se tak hrozného může člověku stát? Vyhodí ho z ÚV? Přestane být okresním místopředsedou? Vyloučí ho? Žádná tragedie, obzvlášť když se člověk zbaví takových „přátel", jako jsou Paroubek a Rath. Pokusí se přesto teď před volbami Paroubek o druhé kolo bolševizace? Opět pod heslem obnovení jednoty?

Ta diktátorsky držená a vzývaná „jednota" ČSSD se zhroutila velkou prohrou v evropských volbách, když Paroubkovy metody narazily na strop svých možností v rámci svobodné společnosti. Vertikála moci se hroutí, když nedokáže vyvolat patřičný hydraulický efekt v mocenské pyramidě. To v demokratickém státě nejde proto, že lidé na dně pyramidy vždy mají možnost volby a od vůdce utíkají, pokud akutní strach z něj nebo jím vyvolaný pomine (např. strach z pravicové vlády pominul jejím svržením). A pokud vůdce nemá policejní aparát, aby je pochytal a možnosti, aby jim např. uzavřením hranic zabránil v útěku, jsou jeho dny sečteny. Když se někdo dá na cestu bolševizace, jedinou jeho možností je jít si tvrdě za svým a být důsledný - bolševizace strany, uchvácení absolutní moci a bolševizace vlády a státního aparátu, bolševizace celé společnosti - a musí to udělat rychle, na vítězné vlně a jaksi nepozorovaně, jinak ho rozcupují. Tohle se mohlo povést Leninovi v Rusku, ale nikdy se nemůže povést Paroubkovi v Čechách. Jak to chce udělat nepozorovaně v době internetu? Jak důsledně, když za každého mrtvého ho čeká kriminál?  A jak na vítězné vlně, když nemá možnost manipulovat s volebními výsledky jako kolega Putin? Paroubkovi se to nemůže povést, ale nic mu nezabrání se o to nějak počesku nepokusit. I za cenu těžkých celospolečenských ztrát (ztráta důvěry v politiku, hospodářská krize, rozvrat hodnot) a vlastního znemožnění.

Chytrý politik, který má trošku ponětí o mechanismech moci, do bolševizace nikdy nepůjde, protože si tím na 99% kope vlastní hrob a společenské zatracení na generace dopředu. Pro státníka je krajně pošetilé vůbec s nějakou vnitrostranickou bolševizací začínat. Ale politik chorobně toužící po moci to vidí jinak, mít za sebou zbolševizovanou stranu v demokratické soutěži se jeví jako výhoda. A na to asi sázel Paroubek, když ČSSD bolševizoval, a pravděpodobně si myslel, že ČSSD může být uvnitř bolševická, ale navrch se tvářit demokraticky a nikdo si toho nevšimne. Ale to nefunguje. Buď se člověk chová s respektem ke všem lidem a dává všem právo na odlišný názor, uvnitř strany i ve společnosti, nebo prostě vždy bolševicky prosazuje ten jeden jediný svůj názor a všechny ostatní uráží, ponižuje a zastrašuje. Paroubek se nemůže za zavřenými dveřmi ČSSD chovat jako vůdce a za pět minut se pro veřejnost a pro kamery tvářit jako demokrat s nadějí, že si té schizofrenní přetvářky nevšimneme. Všimli jsme si a je to dnes veřejná informace a těžko teď, po ztrapnění ve vaječné kanonádě vyvolané právě touhle jeho politikou, vyvolá atmosféru strachu, která ho držela na vrcholu moci. Nedaří se mu to už ani ve vlastní straně, natož ve společnosti.

Paroubek a jeho politika ovšem ještě nejsou poraženi a přízeň českých voličů bývá vrtkavá, už jednou jsme si dobrovolně jednu bolševickou stranu zvolili, a ta se pak 40 let s pomocí ruských tanků držela u moci. Ale to by snad mohlo být pro nás varováním, abychom stejnou chybu podruhé neopakovali. Dáme dobrovolně pánům Paroubkovi a Rathovi do rukou mocenské nástroje, aby mohli zbolševizovat celý stát? Aby nás zastrašovali jako své poslance? Aby nás vydírali jako své krajské radní? Aby nám vyhrožovali vyhazovy jako ředitelům středočeských nemocnic a škol? Budeme jim podlézat a špiclovat pro ně jako Bušina, abychom se dostali k lizu? Uvěříme, že by se premiér Paroubek choval k občanům jinak, než jak se chová ke svým spolustraníkům? Nebo že by ministr vnitra Rath dělal jinou politiku, než jakou dělá jako hejtman? Bolševici mají ještě další vlastnost, neumějí odpouštět a nezapomínají, a když se dostanou k moci, tak se mstí všem, kteří byli proti nim. Takže bych poradil panu Foldynovi a dalším rebelům v ČSSD, aby volili někoho jiného než vlastní stranu, protože ministr vnitra Rath s nimi, až poslouží jako lapače naivních hlasů, pěkně zatočí. A nám ostatním to radím taky.

Část našich spoluobčanů věří paroubkovské ČSSD a já zase věřím, že je mnohem víc těch, kteří chtějí žít ve slušném státě vedeném politiky, kteří respektují naší svobodu a různé názory. A že dáme konečnou stopku Paroubkovi a spol. Věřím, že jejich prohra pomůže i svobodným lidem v ČSSD, aby svou stranu vrátili mezi ty demokratické. Jako bolševická totiž ČSSD nepřežije, pokud by totiž Paroubkova politika náhodou v krátkodobém horizontu uspěla, tak v dlouhodobém je ČSSD zralá na zákaz činnosti jako zločinecká organizace na úrovni magie. Druhou cestou je obnova vnitrostranické demokracie.