Nemůžete to přehlédnout - zítra je 1. září a děti jdou zase do školy. Někdo poprvé, někdo naposledy...
Před mnoha lety, když jsem své dítě svěřovala do péče první vzdělávací instituce jménem jesle, trápily mě především výčitky, že se vzdávám péče o své robátko zbytečně předčasně (ve 2,5 letech). Nechtěla jsem budovat kariéru, ale osvíceně jsem připravovala sebe i potomka na ostrý start a režim denního systému docházky. Vyplatilo se a přechod do školky proběhl hladce. Jen já jsem zase pochybovala zda opravdu dělám dobře a nemám přece jen podlehnout trendu, kdy se u dětí odkládá kde co – první příkrmy, očkování, povinná školní docházka, atd.
O pár let později, při nástupu do první třídy, jsem měla upřímný strach více o paní učitelku než o našeho téměř sedmiletého „andílka.“ No a dnes, v předvečer začátku dalšího nového školního roku, směřují moje obavy někam úplně jinam. Nástup na střední školu byl kdysi zlomem i pro mě – přijde většinou první skutečné větší osamostatnění, děti často začínají mnohem více cestovat, málokdo má střední školu nebo učiliště skoro za rohem jako školu základní. Někteří šťastlivci si vybrali nebo byli přijati tam kam opravdu chtěli a čeká je pravděpodobně vzdělání v oblasti o níž se alespoň trochu zajímají. A hlavně – na scénu přichází kompletně nový kolektiv stejně vyplašených puberťáků, z nichž každý bojuje s nějakými svými vlastními démony.
Náš démon jménem gender nás už nějakou dobu zaměstnává (viz. můj první blog https://kravarcikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=789704) a z tohoto důvodu jsme vloni i velmi pečlivě zvažovali výběr střední školy. Jasné bylo jen to, že Štěpán půjde uměleckým směrem. Spoléháme na různorodost a toleranci lidí zabývajících se uměním, většina z nich bývá citlivější a k „jinakosti“ tak nějak empatičtější.
Z nedávné podrobnější komunikace se školou mimo jiné vyplynulo, že do prvního ročníku stejného oboru nastupuje také Saša, který byl ještě nedávno Janičkou. Možná i to usnadnilo Štěpánovi počáteční nejistotu, pochyby, nervozitu a zmírnilo jeho obavy. Rozhodně je dnes nezvykle klidný, vyrovnaný a na rozdíl ode mě se zítřka nebojí.
Tak Štěpánku, pravou…..
