Rudolf II.: "Co to děláte, vždyt´ se z Vás kouří?!" Kelly: "Tabák, nejnovější anglický vynález." Rudolf II. (potáhne, načež se počne mírně dusit): "To se u nás nikdy neujme..."
A hle. Spletl se, vládce veliký ve svém odsudku.
Zatímco podvodného šarlatána do báně povrznouti nechal, tabáková hydra cloumá jeho (bývalým) majestátem nadále.
Kouří, čuří, bafá, čadí, tahá a bání se kdeco. V základu žvára, tyče, hole, bíga a retka, balená či prefabrikovaná, což je vhodné najmě pro somráky, osoby konzumní letory a rádoby rozervané veleduchy umělecké.
Určitou nadstavbou jsou pak doutníčky a doutníky. Nešvaru tohoto dopouštějí se "znalci" nebo sympatizanti Che Guevary. Oba tyto poddruhy potkáme nejčastěji v intelektuálním environmentu, toliko vyhlášených kavárnách a doupatech chatrné pověsti, kde zahaleni těžkou duchnou modravého dýmu osvětlují světu své dějinotvorné myšlenky. Umírají na rakovinu hrtanu, kulkou konkurenční mafie či zapálených fanatiků typu blogerky Moniky Š.
Kouření doutníku je dnes již věda sama o sobě. Neřkuli dýmání z fajky.
Když jsem pořizoval tu svoji, rozléval se na prožluklé tváři prožluklého majitele prožluklé trafiky radostný úsměv. Co úsměv, nirvana.
"Přijďte si zabafat s námi, máme tu klub! Každou sudou středu v měsíci U Vojty."
Představil jsem si pofiderní uskupení prošedivělých fotříků an chutě probírajících témata jako "Ta dcerka Blažkový vodvedle, no ta s těma křečovejma žílama, jak si neholí nohy" apod. a s jistým zděšením jsem si představil také iniciační obřad, kdy na věky věkův přišita mi přezdívka "Mladej" a k navrčení zpaměti předána skripta, v nichž většina konverzačních okruhů počíná slovy "To bylo tehdá..." a "Za mejch časů".
Fajfka, OK. Ale doma. Nebo jinde, s váma teda určitě ne.
Vymluvil jsem se te(h)dy, že dýmku ctím toliko co předmět sběratelské povahy a k praktické kontaminaci sklepení plicního užívám povětšinou doutník.
"To nevadí!" vyjekl trafikant hýkav blahem. "Doutníkovej klub tu máme taky! Každou lichou středu v měsíci, taky U Vojty. Teda mladej," vztáhl na mne ruku jak dobrotivý kněz na biřmovance, "ty ´seš náš člověk..."
Zjevně... ne.
Pro tabák už chodím jinam...
...občas stávám se alternativním a můžete mne vidět různě po čajovnách, ovšem u nargilé - dýmky vodní. To je - alespoň pro mne - takové kouření nejpříjemnější. Potkávám u této příležitosti existence rozličných příběhů a zaměření, no řekněte, tři metry od autobusový zastávky se v sedm ráno s někým nezakecáte jen proto, že taky udí vnitřnosti cigaretovým kouřem.
V čajovně ano. Rád takhle sleduju lokální omladinu, kterak se zde ukrývá před zraky okolního světa a páše neřesti. Vůbec, neřesti... ale to je téma na někdy jindy.
Taky jsem toho takhle dost napsal, ať už muziky nebo slintů blogerských. Prostě pohoda, tabáček a cosi šmačného na zalití... můj svět.
A teď zásadní otázka: co je komu do toho?
Do nekuřáckých podniků nelezu, co bych tam taky dělal, mám-li setkání s VIP nekuřákem; zpravidla se přemůžu nebo se alespoň zeptám. Nevadilo by Vám, kdybych si...
Zákonem zapovězená prostranství svým žvárem vezdejším natruc "nevytápím", respektuju zdraví kojenců v kárkách, jakož i nervy jejich maminek.
Nesnáším ale fanatiky.
Když uvidím paničku, jež nade mnou ohrnuje nalíčený sosáček až kamsi k báni nebeské a přitom její parfém intoxikuje plochu o rozloze zahrad valdštejnských, klidně jí to fouknu do xichtu.
Svažte mě, mučte mě, čtvrt´te mě, ale dokud mne budete mít za smrdutého debila, který se provinil tím, že kouří cestou do práce, udělám to znovu. I vám...
Tolik můj vzkaz všem militantním diskutérům blogu iDnes. Zdraví VK.
.......
