Lepší než sex? aneb Mám-li si vybrat, beru starou...

Koukal jsem na ni jak blázen. Byl krásnej den, nebe jak když zlaťák cinkne o stůl; takovej ten den, kdy pomyšlení na orosenou sklenici plzeňského kdesi na terásce s výhledem budí v tobě pocity slastnější než sex ve třech na karibský pláži.

Pláží nevidět, jen městská zástavba sálající od toho rozžhavenýho lívance na obloze, a pak známej Václav, zhroucenej pod tíhou téhož.

Je mu padesát nebo tak, vlastní autoškolu a momentálně i dost opocenou leb, díky níž nabývá vzezření sněhuláka na poslední cestě.

"Něco pro tebe mám, Mistře," povídá mi hlasem z hrobu.

A ukázal ji. Čuměl jsem jak blázen.

"Whoa... A k týs přišel kde?"

"Pche, takovejch já mám..."

Blednu závistí. Už jsem po různejch hospodách i traktérech de luxe machroval lecjak, ale mít po ruce takovouhle, všicí tequilomilní dandy´s, šulinos frikulinos a shampoo čančános jevili by se vedle mý majestátní statuáže jako podřadnej formát...

A Václav, Václav – pche, takovejch že von má.

Zmerčil směr mých úvah a jal se šklebit.

"Sáhni si..."

S třesoucí se pazourou ošmatávám nábožně její letitý a ladný tělo, věkem zeštíhlelý, vnímám tu božskou vůni s příměsí něčeho, co dost dobře neumím identifikovat.

Představuju si, jaký by to bylo "naostro".

Připadám si jako virgo intacta, byť na zkušenosti jinak celkem bohat... Krucinál.

Václav se kochá. Co kochá, pase se co prase na pomejích na mým bezmezným obdivu k té skvostné archiválii, zatímco já uvažuju, jak mu ji vodsomrovat bez nutnosti fyzické inzultace.

Nic. Nada. Prd jsem vymyslel.

Vracím.

"Pche. Nech si ji, Mistře, tahle je tvoje. Dívej."

A vytáhl – považte vy všichni blázni blízcí – celou celičkou krabici, zažloutlou a s nápisy skoro do nečitelna zvetšelými – plnou těch věcí, které podobně jako dinosauři vymřely dávno předtím než já přišel na svět.

Cigarety zn. Lípa.

Celou hrst jsem jich dostal. A mohl se tak vrátit o padesát let zpátky, sednout si na palouk kdesi na západním Slovensku a nabídnout klukovi, co tam zrovna pás´ husy.

"Dáme si, Vladko?"

"No hej, mladý pán. Ako že ma znáte?"

.....

Zajímalo by mne, zdali by mi i tenhle příběh jednou děda vyprávěl...

.......

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Václav Kraus | úterý 20.7.2010 13:03 | karma článku: 17,02 | přečteno: 3782x