Reportáže z cest zmateného cestovatele. Tentokrát o tom, jak je to úžasné, když se člověk domluví anglicky, německy, částečně rusky, a je mu to ve Španělsku houby platné.
Od třetí třídy základní školy jsem chodil do jazykovky. V té době byla povinná ruština. Učil jsem se jí 6 let. Od páté třídy dělám angličtinu a mluvím anglicky denně od té doby, co jsem ze školy vypadnul. Na střední škole jsem čtyři roky předstíral studium němčiny a pak mě tu zpropadenou němčinu, kterou jsem nechtěl ani vidět ani slyšet, učili v práci v kurzech jeden na jednoho další 4 roky. Španělsky umím akorát „Donde esta la zapateria?“ („Kde je obchod s obuví?“), „Una sangria/cerveza por favor“ („Prosím jednu sangrii/jedno pivo“), „Yo no hablo Espanol, hablo Englés“ („Nemluvím španělsky, mluvím anglicky“) a „hormiga“ („mravenec“ – ty jsme měli na pokoji na Mallorce). Věřil jsem, že se stejně ve Španělsku nějak dohodnu. Chyba!
Španělé sami si ze své jazykové výbavy dělají legraci. Tvrdí, že umí mluvit dvěma jazyky: španělsky a do telefonu.
Pokud náhodou potkáte v mezinárodní firmě Španěla, který bude tvrdit, že umí anglicky, berte to s rezervou. Nenechte se zviklat tím, že se bude tvářit, jak vás poslouchá, jak vám rozumí a opakovat pořád dokola „Jez“.
Svojí první dvouhodinovou prezentaci jsem měl před asi sedmi kolegy. Někteří z nich se tvářili sebejistě, jiní méně. Proto jsem se průběžně ptal, jestli všemu rozumí. „Jez, jez!“ Po dvou hodinách prezentace jsem se otočil na nejméně sebevědomě se tvářící kolegyni a říkám: „Tak, a teď mi to tak nějak shrň vlastními slovy.“
„Jez, jez“ doprovázené kýváním a úsměvem.
„No ne, my si asi nerozumíme, teď mi řekni, o čem jsem poslední dvě hodiny povídal!“
„Jez, jez“ a zase kývání.
„Guillermo,“ to je šéf logistiky a anglicky umí, „prosím tě řekni Amparo, aby mi zopakovala to, co jsem říkal, ale vlastními slovy. Nejsem si jistej, jestli mi rozuměla.“
Guillermo chvíli povídal něco španělsky (nebo valenciánsky – pro mě je to stejný, ale nejspíš je to rozdílný jak Brněnský hantec od češtiny) a Amparo ze sebe vysoukala „Aj dont understánd.“
„Ještě někdo nerozuměl“ ticho.
„Tak jinak: rozuměl někdo?“
Guillermo a Migel, šéf financí, nesměle prohlásili, že prezentaci rozuměli. Teda těm obrázkům. A že i trochu angličtině.
Odpoledne jsme strávili tou samou prezentací, kdy jsem po každém slajdu dal prostor hromadné debatě ve španělštině, aby rozuměli všichni, a na konci debaty mi vždy někdo vlastními slovy, ve vlastním pokusu o angličtinu řekl, co kolektiv pochopil.
To bylo před víc jak půl rokem. Od té doby válčíme se špangličtinou společně. Ale už si rozumíme. Teda většinou. Přiznávám, že když mi třeba minulý týden přišel e-mail o cenovém inkrementu, první co mě napadlo, bylo, že se asi jedná o opak exkrementu, což netuším, co by (ten opak) mělo být.
A jak je to mimo práci? Na hotelové recepci se většina personálu dokáže anglicky dorozumět ohledně věcí, které se hotelu přímo týkají. Složitější dotazy typu „Kolik je zhruba mýtné do Barcelony?“ posílejte radši písemně.
Sobotu a neděli jsem strávil ve Valencii, v Castellu a Peñíscole. Potkal jsem jen málo lidí, kteří anglicky rozuměli (odpovídali pantomimou a španělsky) a celkem tři lidi, kteří uměli anglicky i mluvit. Jeden z nich byl Rus žijící ve Valencii šestnáct let (s tím jsem pokecal i německy a rusky), druhá byla Ukrajinka (opět znalost angličtiny, němčiny i ruštiny) a v Peñíscole Marokánec, který uměl i pár slov česky (chodil dva roky s holkou z Brna).
Takže pokud jedete do Španělska, naučte se španělsky radši aspoň pár slovíček a doufejte, že potkáte ve Španělsku žijící cizince :-)
