Nadcházející víkend slibuje zajímavou bitvu o budoucího vůdce jediné pravicové strany zastoupené v parlamentu ČR. Kdo vyhraje? Neprohrají občané ČR?
Jakožto naprosto stupidní volič s napětím sleduji přípravy na volební sněm ODS. Volba to bude poměrně zásadní, protože mimo jiné bude rozhodovat o tom, jestli v období předsednictví EU budeme mít vládu řádnou nebo v demisi, jestli bude alespoň naděje na podepsání lisabonské smlouvy a pokračování reforem, které ČR potřebuje jako sůl, a také to, jestli bude mít pravice v příštích dvou letech šanci na úspěch ve volbách. Jaké zatím máme možnosti? Na jedné straně pomyslného volebního ringu stojí pražský primátor Bém, na druhé straně premiér ČR Topolánek.
Zatímco jeden je mediálně úspěšný a pro zvýšení své popularity neváhá přijmout roli čivavy po boku Petra Čtvrtníčka, druhý s médii nekamarádí a drží bobříka mlčení. Bobříka mlčení dokonce tak důsledného, že ani neprezentuje prokazatelné úspěchy, ocenění a výsledky práce sebe a svého týmu.
Na druhou stranu bobřík mlčení, který se již dříve prohlásil za chlapa s geluma, má (na politika) pevné názory, zatímco čivava je co se týká názorů naprosto bezpohlavní. To, že čivava prezentovala v poslední době alespoň nějaké názory působí spíše jako hradní anální alpinismus než hrdá prezentace vlastního názoru. Kdo tedy bude lepší vůdce spojené pravice?
Pokud by zvítězil pražský primátor, velmi pravděpodobně zavládne alespoň na několik měsíců chaos. Vláda, která by měla předsedat EU, padne, země bude směřovat k předčasným volbám, a pokud ČSSD nebude mlaskat moc nahlas, bude pravice příštích 8 let jen smutně přihlížet, jak je země zadlužována. Jediný, kdo z toho bude mít svým způsobem radost bude prezident působící v poslední době dojmem umanutého staříka, protože se mu podaří na čas oddálit schválení lisabonské smlouvy. Na druhou stranu bude pravice tak zdecimovaná, že bude muset začít budovat svoje vedení prakticky na zelené louce. Představa, že by Pavel Bém vedl ODS dlouhodobě a zároveň úspěšně je značně mlhavá. Sice je oblíbeným politikem, ale to by se změnilo s nutností ztělesňování pravicových názorů.
Pokud by zvítězil premiér ČR, ODS se pravděpodobně rozdělí. Čestný předseda získá kromě přezdívky otec-zakladatel i přezdívku otec-popravčí, vláda přes bouřlivé deklarace zakladatelů nové strany nakonec přežije hlasování o důvěře, lisabonská smlouva projde parlamentem nejpozději v lednu a ČR důstojně zvládne půlroční předsednictví EU. V roce 2010 budou řádné volby a výsledek těchto voleb bude ovlivněn zejména chováním premiéra v příštích měsících. Na tom, jestli premiér dokáže urychleně najmout schopného mediálního poradce. Pokud by se premiérovi podařilo sehnat někoho s vyřídilkou hejtmana/poslance/doktora (nehodící se škrtněte) Ratha, který by dokázal neúnavně každý den do všech médií včetně blesku chrlit informace o krocích vlády, výsledcích reforem a hlavně vysvětlení, proč vláda podniká který krok, mohla by pravice v roce 2010 uspět. Pokud by ale premiér pokračoval v současném mediálním stylu „sadávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě", bude mít spojená levice po volbách v roce 2010 ústavní většinu.
Jak budou volit zástupci ODS, kteří jsou ve funkcích je jasné - kapříci si sami rybník nevypustí, a tak budou volit Topolánka pro zábránění předčasným volbám. Výjimkou budou rebelující poslanci Tlustý & co. Jak se ale zachovají kapříci, kterým byl krajskými a senátními volbami rybník vypuštěn? Pravděpodobně si uvědomí sebevražednost volby Pavla Béma a podpoří, byť těsnou většinou Mirka Topolánka. I když kdo ví?
Ať už však volba předsedy dopadne jakkoliv, konečně skončí období zákopové války. ODS si zvolí svého Velkého Vonta, Losnu nebo Mažňáka, poražený s hlavou vztyčenou hrdě odejde a pravice (sjednocená nebo rozdělená) se bude moci zase soustředit na souboj se spojenou levicí. Každopádně o moc horší než teď to být nemůže.
