Jako každý rok vyrazil jsem s nejstarším potomkem otestovat stav cyklotras na Moravě.
Plán byl jednoduchý - z Brna přes Moravský kras někam k Olomouci a druhý den kolem řeky Moravy někam na jih.
Po vystoupení z vlaku na hlavním nádraží v Brně jsme narazili na první potíže. Dostat se z tohoto místa na nějakou páteřní cyklostrasu u Svratky nebo Svitavy znamená projít podchodem, vykličkovat přes několik přechodů pro chodce a překonat dlouhý úsek cyklisticky nepřívětivou ulicí.
Nakonec jsme se šťastně napojili na cyklotrasu č.5 a zamířili na sever. Průběh trasy je přímo v Brně značen dobře, střídají se různé povrchy, pouze byl problém v Obřanech u lávky přes řeku u konečné tramvaje č.4, kde byla směrovka pootočena nesprávným směrem. V tu chvíli jsme netušili, že to je pouze ochutnávka z kufrování..
Úsek cyklostezky až do Adamova je velmi pěkný, železniční fandové ocení častý průjezd vlakových souprav. V Adamově jsme vyzkoušeli pizzerii v blízkosti železniční stanice a zadařilo se.
Pokračovali jsme kolem řeky až k Blansku. Nepříjemný je zde pouze souběžný úsek se silnicí II/374. Perspektiva rychlosti je z kamionu logicky jiná než ze sedla jízdního kola. Před odbočkou na Moravský kras nás zkropil déšť, ale o to rychleji se nám podařilo překonat stoupání až k hotelu Skalní mlýn. Déšť ustal, ale začal jsem si připadat jako na lázeňské promenádě. Proti původnímu předpokladu jsme raději pokračovali dál po příjemné asfaltce, která se záhy změnila v ostřejší šotolinu. Provoz cyklistů v daném úseku je poměrně silný, ale kvůli příjemnému profilu se to zdá logické.
Chleba se pro nás začal lámat těsně za Sloupem. Syn stačil ještě vtipně poznamenat "Jé, hele, první kopec" a šli jsme na to. Přiznám se, že těsně před vrcholem stoupání jsem si na rozdíl od něj chvíli odpočinul. Stoupání bylo poměrně dlouhé, ale hlavně ostré. Bohužel, profil trasy nám nedal vydechnout ani v Šošůvce, byl jen o něco milosrdnější. Nahoře, pod Helišovou skálou jsme každý vypili asi litr vody a jeli jsme dál.
Šlapání přes náhorní planinu přes Vysočany, Nivu a Repechy bylo v klidu, jen na západě mě trochu trápila větší oblačnost. Přeháňka nás však naštěstí předešla a tak jsme Repešským žlebem přes vojenský újezd Březina sjížděli v nádherné vlhkém povětří. 6 km sjezd nás postavil na nohy a v Plumlově jsme naši jízdu oslavili nákupem vaflí a malinovky v příjemném prostředí otevřeného bufetu Střelnice.
Pak jsme přejeli ohromující hráz Plumlovské přehrady (luxusnější asfalt jsem snad ještě neviděl) a vjížděli do Prostějova. Značení trasy č. 5 je však v této části dost zmatečné (jinak bychom na hráz vůbec nevjeli) a průjezd Mostkovicemi je značen také zvláštně. Těsně před koncem obce jste navedení doleva na vznikající cyklostezku kolem říčky Hloučela, která je sice příjemná, ale pokud plánujete dojezd na ubytování do Prostějova podle mapových podkladů jste nemile překvapeni. Naštěstí nás v Prostějově milí lidé správně nasměřovali a my dojeli správně až k našemu ubytování "U parku".
Po příjemném odpočinku jsme ráno v jednom supermarketu nakoupili proviant na snídani, kterou jsme snědli při výjezdu z Prostějova na Kralice na Hané. Bohužel, tuto část trasy jsem si předem nevytiskl a tak jsme v obci místo napojení se na cyklotrasu č.5042 odbočili doprava na Bedihošť a Hrubčice. Odměnou nám paradoxně byla úplně nová cyklostezka. Z Hrubčic jsme na Tovačov pokračovali po silnici II/434, kde nás začal trápit ostřejší vítr.
Maličko utahaní jsme přijeli do krásného Tovačova a napojili se na trasu č. 47. Škoda jen, že kolem Skošovského rybníka se nemůže jet a musí se pokračovat po silnici, ale i tak je krajina pěkná a útulná.
Přes zajímavou obec Lobodice, kde se pod lužním lesem nachází unikátní podzemní zásobník plynu jsme vjeli do Chrbovského lesa, který je pro našince z Vysočiny unikátním pokoukáním... V Zářičí jsme opět zakufrovali, neboť naváděcí tabulky byly stejně jako v Obřanech pootočeny. Nějaký šestý smysl mi nicméně našeptával, že nejedeme dobře, což nám jeden ochotný místní občan potvrdil.
Pak jsme již bez větších potíží projeli Chropyní (tuto část jsem měl naštěstí vytištěnou, stav značení byl také špatný), kde jsme kolem zámku nalezli cestu přes Plešovec do Kroměříže.
Tady jsme se orientovali podle značení velmi dobře a na místním sídlišti ve sport baru si dali dobrý oběd.
V Kroměříži začíná poříční cyklostezka, která vede až do Kvasic. Pokud se do listopadu podaří dokončit další část až do Otrokovic, bude zde cestování na kole až ke Zlínu bezproblémové.
V Otrokovicích jsme překonali po úzké, ale použitelné lávce řeku a pokračovali kolem řeky a Baťova kanálu na Uherské Hradiště. Na tomto místě chci upozornit, aby nikdo neodbočoval v Napajedlech dle značení do ulic města, ale pokračoval kolem řeky až k autokempu Pahrbek, cesta je za sucha bez problémů použitelná. Ve Spytihněvi, kde je lákavá občerstvovna se cyklotrasa č.47 odpojuje od řeky Moravy a pokračuje kolem Baťova kanálu až do Starého Města/Uherského Hradiště. Tady už jsme byli trochu unaveni nekončící rovinou a také sílícím počtem cyklistů.
Ve Starém městě jsme se prošlápli kolem hlavní silnice až k vlakovému nádraží a vydali se rychlíkem na Brno.
Poznatky z této cesty jsou povzbudivé. Kromě nestálé kvality značení, stále roste počet kvalitních restaurací i zázemí pro cyklisty. Cyklistů mám pocit také přibývá, takže to s našim přetřásaným pivním zápecnictvím snad nebude tak horké.
