to je na tom to smutné

Že tíha tehdejší doby a její zločinná nespravedlnost  se dala vyjádřit   už jen  sarkasmem a metaforou.Neboli nezapomeňme, že v době kdy literární Ludvík "trpěl" za svůj žert, trpělo v lágrech  tisíce dalších skutečných za svůj postoj proti komunistům, za své názory, svůj původ,svoje nadání.(To byli ti štastnější, desítky skončili na popravištích,stovky zemřeli na útrapy přímo v lágrech).

Ti co přežili a vrátili, žili ještě nějaký čas osudem podřadných párijů, než se otevřela naděje Pražského jara. Ti skuteční se nemstili,. nehodali spát s manželkami viníků, a opět pracovali na obrodě společnosti, kterou ovšem brzo  zastavila ruská okupace a zapečetila marná oběť Palacha.

Ne,tady už nebylo  místo pro hrdinné romány o recích,kteří se vítězně bijí ve jménu pravdy. Ba dokonce už nebylo místo ani pro vzpomínky na obětí, ani v novinách, ani v hlavách vymytých další vlnou normalizace.

Skutečně už zbyl jen sarkastický humor bludných alegorií generace Švejků a heslo "lépe už bylo"