Slečno, Ras přichází - Edgar Dutka

Odpověď na otázku, co je život, nezná snad žádný z lidí. A co když jde o psa? O německého ovčáka, samici, jménem Nela? Ví ona, co je život? Lehce netradiční příběh o smyslu života a jeho skonu, kterému se nevyhne člověk, zvíře ani rostlina. Všichni se rodíme, žijeme a umíráme, bez ohledu na rod, z něhož pocházíme. Bez ohledu na naši životní cestu. Ta má vždy jen jeden cíl – hezké místečko pod kytičkami.

A stejně na tom je i hlavní postava tohoto románu, Nela. Ta ví, že umírá na rakovinu pajšlu. V podstatě se příběh odehrává v jednom jediném dni. Přítel Joe je upoután na invalidní křeslo. Dříve silný člověk, který do Austrálie přišel se svojí ženou, s níž prchali z Československa za novou budoucností, je tak odkázán na pomoc druhých. Nela ho nechce opustit a zde poprvé vidíme silný vztah psa s člověkem. Nela nechce zemřít dříve než Joe, protože netuší, co by si pak bez ní počal, přestože mu pomáhají ještě ostatní. V noci vyhlíží, zda náhodou nepřijde Ras, ona postava v různých etnikách nazývána jinak: Zubatá, dlouhán, či rovnou Smrt. Ale když je Joe po záchvatu odvezen do nemocnice, Nela je přinucena pohlédnout na svůj dosavadní život z jiného pohledu. Z pohledu psa, který dříve trávil chvíle v buši, do níž se nyní musí vrátit, aby právě tam skončila svůj život. Jestliže totiž Joe umírá, nemá cenu, aby zde ona byla i nadále přes své velké bolesti.

            A tak uniká do buše, kde jakoby pajšl znamenal vše, co tohle slovo může představovat: obsah všeho, srdce, nitro. Buš pro ni vždy znamenala volnost a svobodu. Je to něco, co člověk nikdy nepozná a navzdory našim malichernostem, její starosti jsou zde mnohem větší. Cestou ke skále, na níž před lety stále si rekapituluje svůj dosavadní psí život a vlastně uvažuje o smyslu života. Můžeme tak vidět, že se její myšlení příliš neliší od našeho a síla příběhu je ještě více umocněna zvolenou ich formou a bravurním popisem, až hovorově drsným jazykem, jakým Nela promlouvá k sobě i čtenáři. Znovu se ocitá v buši, opět prožívá dávná dobrodružství, jako by se stala dnes a někdy je až těžké uvědomit si, že jde o psa.

            Slečno, Ras přichází, v sobě nese cosi nadčasového, že ani nedovedu popsat, co tím, co prostupuje písky času je. Stroze výstižné filosofické myšlenky skryté v závěji slov se coby echo odrážejí od stránek knihy a putují do Vaší mysli, kde si s nimi pohráváte.

            Neobyčejný příběh o obyčejném životě. O životě nás všech. O strastech, jaké přináší. O životě po životě. A tak se i my, stejně jako Nela, putujeme spirálou času do minulosti, abychom znovu vzpomněli na první velké lásky, zakázané, nebezpečné, ale tolik lákavé, že jsme pro ně byli schopni učinit cokoli, klidně obětovat vlastní život.

            Ona skála představuje cíl, který je Nela nucena zdolat. Proč? Snad aby se osvobodila. Ostatně, každý máme nějaké poslední přání. Sen, o jehož splnění stojíme před posledním vydechnutím. A buš je přeci tak nádherná. Její zářivé barvy nás dojímají stejně jako příběh Nely, německého ovčáka, tolik podobného nám samotným.

            Jestli je kniha, která si Státní cenu za literaturu skutečně zaslouží, pak je to právě Slečno, Ras přichází, který vás svou neobyčejností, dojímavostí a prozíravou realitou přinutí zamyslet se nad vlastním bytím a nebytím v tomhle neskutečném světě. A s minulostí v zádech čelit budoucnosti toliko nejisté, jak jen křehkost času nadcházejících může být.

            Slečno, Ras přichází je kniha o životě, o boji a síle vzdorovat překážkám. A tak chci závěrem pouze říci, že Slečno, Ras přichází, není jednou knihou ze sta, je jednou z milionu. Tou, která stojí nad mnohými svou zvláštností a naléhavostí. Svou neúprosnou přesností s pravdou, která se v ní nalézá. Je nemilosrdná a přesto tolik nádherná. Smutná, ale hřejivá. A každé slovo jejího textu se vám vryje pod kůži jako nesmazatelné tetování nepodléhající ani času ani smrti.