Sbírat se dá vše - motýli, známky...i lidé

"Jsem jeden z exemplářů srovnaných pěkně vedle sebe - a naštvu ho, když se pokusím zatřepotat křídly a vychýlit se z řady. Správně mám být mrtvá, přišpendlená, pořád stejná, pořád krásná. Ví sice, že jsem krásná také, proto, že jsem živá, ale mít mě chce vlastně mrtvou. Chce, abych žila jako neživá (...).  Jednou mi ukázal tu svou láhev - říká jí smrtička - na usmrcování motýlů. V takové jsem uvězněná. Biju křídly do skla. A protože jsou průhledná, stále mám dojem, že můžu utéct. Že mám naději"

Každý z nás někdy něco sbíral. Jako malí jsme si střádali karty hokejistů, později poštovní známky nebo třeba školní diplomy. Sběratelství je zkrátka koníčkem mnohých lidí, ale sběratel Clegg je unikát, stejně jako jeho nový přírůstek. Když Clegg, psychicky nevyrovnaný úředník, vyhraje v loterii, zakoupí dům a spřádá plány, jak polapit dívku svých snů. Dívku, do které si myslí, že je zamilovaný. Ale skutečně je ten cit, který k ní chová láska? Svou milou Mirandu unese a studentka malířství se ocitá ve sběratelově doupěti, které ji její nový příbytek upravil dle jejích a svých představ. Chorý a nemocný Clegg se domnívá, že by se do něho Miranda mohla zamilovat, a tak se tento ubohý muž pod rouškou gentlemana snaží dělat vše, co Mirandě vidí na očích, pouze ji nehodlá nikdy propustit. A to je právě věc, kterou by Miranda chtěla ze všeho nejvíc – svobodu. Protože tak, jako Clegg připomíná sběratele, ona připomíná exemplář uvězněný za sklem, a který je středem zájmu jejího věznitele.

Román je psán dvojí formou. První je Cleggův vlastní pokřivený pohled na svět. Jeho egocentrické zájmy a neschopnost milovat normálním způsobem. Jeho omezený pohled na svět mu neumožňuje nahlížet na skutečnosti obvyklým způsobem. Ta druhá forma je Mirandin deník, který nám John Fowles předkládá ve druhé polovině knihy a jenž je dojemným a mnohdy možná i trochu cynickým zrcadlem do dívčiny duše, která nemá šanci na osvobození a naději hledá ve vlastních vzpomínkách na minulý život, až klesá na dno a dělá vše pro své osvobození, které stále nepřichází.

O popularitě této knihy svědčí také to, že byl několikrát divadelně zinscenován a dočkal se také filmové adaptace v roce 1965. Přestože autorovým největším úspěchem je román Francouzova milenka, myslím, že důležitost románu „Sběratel“ je tak silná, že si zaslouží naši pozornost více než Francouzova milenka. A to už jen proto, že příběhy podobně Mirandinýmu jsou stále aktuální a téma vězněných dívek je pořád živé.

Sběratel je kniha, která vás chytne a už nepustí. Clegga budete nenávidět, ale zároveň ho jakýmsi pokřiveným způsobem také litovat pro jeho neschopnost chovat ke komukoli lidské emoce. Knihu jsem četl před několika lety a vzpomínka na ni je stále živá, jako dotek do živého masa. Geniálně napsaný román, který si vás získá. Jehož styl a jazyk vás zaujme svým životem, který byste nechtěli nikdy zažít. Inteligentní kniha s důležitými otázkami, jak dokáže jeden člověk zmařit mladý lidský život.