Povídky z jedné kapsy

Autor Karel Čapek nám ukazuje nás samotné v každodenních situacích, které často zažíváme. „Sociální kriminální příběhy“, tak by se možná mohl nazývat nový žánr.

Povídky jedné, ale také z druhé kapsy jsou kriminalistické. To jen tak pro začátek, aby snad třeba nedošlo k nějaké mýlce. V dnešní době plné kriminálních seriálů se ani snad nenajde místo pro knižní verzi nevyřešených nebo vyřešených případů. A přitom Čapkovy povídky jsou docela napínavé a zajímavé. Jako příklad mohu uvést povídku Básník, v níž se Dr. Mejzlík snaží vyřešit automobilovou nehodu, při níž byla sražena postarší žena. Na pomoc si přivolá očitého svědka. Co však čert nechtěl, jde o básníka, který byl v té chvíli natolik zasněný, že si z nehody nepamatuje téměř nic. Vše, co ví, má zapsáno ve formě básně, kterou toho večera napsal. Dr, Mejzlík sice při čtení básně nerozumí ani slovu, ale když mu nadaný básník vysvětlí, co která spojení znamenají, případ je hned jasný.

Dr. Mejzlík nás provází hned několika povídkami. Mezi další, v nichž se například vyskytuje, jsou: Pád rodu Votických; Básník nebo úvodní povídka: Případ doktora Mejzlíka.

Jako malý jsem četl Dášenku. Myslím, že na ní jsem dnes již trochu velký. Jednou ji snad budu já i předčítat svým dětem. Později jsem se dostal k Devateru pohádek. I na ně jsem nejspíš trochu moc velký. Povídky z jedné kapsy jsou ale jiné. Často se jedná o příběhy prodchnuté humorem a příhodami, nad nimiž se upřímně podivíte. Možná se i zamyslíte, kdo zanechal uprostřed ulice ve sněhu šlápotu. Jde sice o maličkosti, ale právě podobné obrazy z knihy si člověk mnohdy pamatuje nejlépe. A i když teď už přesně nevím, o čem která povídka byla, určitá fakta si z nich pamatuji. Například tu o dívce, která nosila modrou chryzantému.

Jedná se o příběhy z města, které obyčejný člověk může klidně zažít. Kolikrát se vám stalo, že jste nemohli najít dopis. Vyklidili jste celý byt, málem volali policii, ale pak jste ho našli na místě, kde byste ho nikdy v životě nehledali?

Karel Čapek nám ukazuje nás samotné v každodenních situacích, které často zažíváme. „Sociální kriminální příběhy“, tak by se možná mohl nazývat nový žánr.