královo Svědectví

„Ukaž mi samotného muže nebo ženu a já ti ukážu svatého. Dej mi dva a oni se do sebe zamilují. Dej mi tři a oni vynaleznou tu úžasnou věc, které říkáme „společnost“. Dej mi čtyři a oni postaví pyramidu. Dej mi pět a oni z jednoho udělají vyvržence. Dej mi jich šest a oni vynaleznou předsudky. A když jich bude sedm, vynaleznou válku.“

Když Stephen King v Coloradu zhlédl několika minutový snímek o biologicko – chemických zbraních, hlavou mu bleskla myšlenka. A nesměl by být spisovatelem, aby ji neuměl patřičně využít. A proč rovnou nenapsat román, který se počtem svých stran přibližuje počtu stran Bible? A pro mnohé Svědectví možná určitě jakousi Biblí je.

Když se zdá, že vše už bude v pořádku, že po superchřipce, jejíž vinou se lidstvo ocitlo na pokraji vyhynutí, se konečně začne utvářet nová společnost složená z jedinců, kteří přežili a ti založí novou civilizaci, snad poučenou z chyb, objeví se tu náhle postava tak strašná, atmosféra tak děsivá a děj tak prudký až trhá nervy a vaše uvažování.

Svědectví je román o lidech, o společnosti a konci světa.  Takhle to možná zní příliš stroze, ale ve skutečnosti jde o jakousi ságu. Lidé v ní umírají, rodí se, svět žije a vzkvétá a vzápětí je na několika stranách zničen a zpustošen a přeživší skupinky lidí se obávají, že právě oni jsou ti poslední na světě. Do toho se jim zdají sny. Na jedné straně je klidný sen o hodné staré paní. U jejího kukuřičného pole se pohupuje houpačka a idylka je přímo k nakousnutí. Na straně druhé, se ale lidé v noci budí s křikem z druhého snu. Na první pohled jde o totožnou myšlenku a idylku, ale je v ní cosi víc. Cosi ukryté v onom kukuřičném poli. Číhá to na ně, lačné po jejich krve a strachu. A stále se přibližuje. Jako bubák ve skříni pětiletého dítěte. Tehdy ale lidé zjišťují, že nejsou sami. Že takovýchto skupinek je více.

A tady se dostávám k dalšímu stěžejnímu bodu knihy, kdy se lidé dají dohromady a utvoří jakési etnikum, aby společně bojovali proti něčemu silnějšímu než je jejich společnost. Proti něčemu, co zde bylo mnohem dříve než lidstvo samo. Proti zlu ukrytému ve stínu.

Je úžasné pozorovat, jak si King pohrál s jednotlivými postavami. Texasan, těhotná dívka, filosof, moudrá stařenka, padouch a pes, který tomu všemu dává důraz uvěřitelnosti. Jedním z hlavních postav na straně klaďasů je právě zmiňovaný „texasan“. Jeho příběh se táhne celým dějem. Mnohé čtenáře ale daleko více upoutala postava hlavního záporáka Randalla Flagga. Pokud hodláte Svědectví číst, pravděpodobně jste se již seznámili s řádkou jiných Kingových titulů, proto mohu jmenovat například Dračí oči; série Temná věž; odkaz v Srdci v Atlantidě a určitá zmínka v Lisey a její příběh – tady všude se postava Flagga vyskytuje a čtenáři Stephena Kinga vždy horlivě čekají, s čím se autor vytasí tentokrát. Tady je vyobrazen coby čiré zlo. A sami uvidíte, že ani zde jeho cesta zdaleka nekončí, ba podle mého pokračuje právě v Temné věži, kde pistolník pronásleduje kouzelníka pouští ve světě zničeném nezmíněnou katastrofou. Nebyla to náhodou katastrofa zmiňovaná ve Svědectví? Možné to je.

Mně osobně se však nejvíce zamlouvala postava Batemana, zmíněného filosofa, jehož myšlenky možná nebyly až tak moc hluboké, ale jako by odrážely mé vlastní uvažování a rozpoložení. Jeho osud je hrozný, stejně jako osud mnohých dalších ve Svědectví.

Svědectví je o životě a umírání. O tom, co se lidem honí hlavou v posledních minutách života. O ironii osudu, o životě plném samoty, snad lásky a nejisté budoucnosti. Vlastně se celá kniha dá shrnout do jediného krátkého odstavce, který je výše uveden v ukázce.

Jestliže se nebojíte nahlédnout pod pokličku apokalypsy. Do oken ložnice, kde skrývají nejskrytější realizované touhy a tajemství, jež člověk má, pak vstupte. Ale pamatujte…já vás varoval. Až totiž knihu dočtete, budete někým jiným, obohaceným o osudy druhých, o přání a vize v život svůj i blízkých. A možná začněte i věřit v kouzla…kdo ví, třeba existují.

90%