Ghost story - Peter Straub

Najít knihu, která by svou kvalitou dosahovala umu pera Stephena Kinga, je někdy dost těžké a tak není divu, že i sám King některým spisovatelům pomáhám, aby se jejich knihy vyšvihly na přibližně stejnou úroveň, jako knihy jeho vlastní. Knihu Ghost story označil mistr hororu za nejlepší dílo novodobého hororu.

Čím si tedy román Ghost story toto označení vysloužil, když jestliže zadáte jeho název do některého vyhledávače, příliš mnoho recenzí a názorů čtenářů vám nenabídne? Asi nejlepší možnost, jak Vás její kvalitu přiblížit, je porovnat knihu s některou knihou Stephena Kinga, je jedno s kterou, za vzor nám může s klidným svědomím sloužit román „To“. Tak spolu tedy pojďme nahlédnout do zákulisí těchto dvou v některých aspektech podobných knih.

V Ghost story se setkáváme se skupinkou postarších chlápků, kteří si jednou začas setkají, aby si pověděli nějaký tajemný příběh. V „Tom“ nás King seznámí s partičkou dětí, které jsou zajisté více zajímavé na četbu a pozorování čtenářem, než parta chlapíků, kteří většinu stran sedí a vyprávějí si a strachují se o své životy. Obě knihy spojuje tajemná atmosféra. Straub si možná částečně nevědomky vypůjčil styl Stephena Kinga. Ono není divu, spolupracovali přeci na nejedné knize. Připomenout mohu román Černý dům či Talisman.

Jaké jsou další podobnosti s mistrem hororu? V „Tom“ je hlavním dějištěm všech příběhů městečko Derry, které nás provází nejedním románem. V Ghost story se také ocitáme v menším městečku. Snad je lepší popisovat hrůze maloměsta než horory velkoměsta. V případě maloměsta máte volnost a město si můžete lépe prostudovat. Navíc je známo, že v malém městě se téměř každý zná s každým – alespoň od vidění.

V knize „To“ je oním nepopsatelným zlem právě „To“, které na sebe bere různou podobu. V Ghost story nám autor na počátku knihy představí malou holčičku. Na první pohled vypadá tento prvek nudně. A v závěru je zde ona holčička znovu. Knih tedy začíná od svého samotného konce, kdy nám Straub cosi nastíní a poté se vrací na počátek knihy. Ovšem tento možná zbytečný úvod zabírá několik stran a nejednoho čtenáře může od četby této dobře napsané knihy spíše odradit. V případě Ghost story je nám představena žena, nádherná a neodolatelná, mající různá jména, různou podobu a jejím půvabem jsou přitahováni všichni staříci z party Chowderovy společnosti. Jenže tato žena něco skrývá to něco je daleko děsivější, než si kdokoli z nich dovoluje přiznat.

Vznikl nám zde tedy celkem pěkný odraz Stephena Kinga na tvorbu jiných spisovatelů. Podoba je jasná. Stojí tedy Ghost story za přečtení? Rozhodně ano. Četl jsem ho, když jsem s Kingem začínal a počet knih od něj přečtených byl nějakých pět. Tenkrát mne kniha zaujala, ale zdlouhavý úvod málem odradil. Myslím, že dnes by to dopadlo obdobně. Přestože je podoba s mistrem hororu celkem jasná, román o skupince má sám o sobě co nabídnout. Předně strach z budoucnosti, neznáma, dávné minulosti. Provázanost tajemné ženy se životy jednotlivých účastníků je napsána na výbornou a příběh oživují. Jediné, co snad trochu kazí výborný zážitek z četby, je trocha onoho nadpřirozena, které příliš neuznávám, a u podobně vážně napsané knihy mi moc nesedí. Ano, u „Toho“ jsme se také setkali s nadpřirozenem, se zlem, které zde je od prvopočátku a bere na sebe všemožné podoby, i podobu pavouka. Nevím, čím to je způsobeno, ale „To“ je pro mne daleko uvěřitelnější než Ghost story. I přesto však stojí za přečtení.