Clapec v pruhovaném pyžamu

Žánr: drama Země: Velká Británie / Spojené státy americké Premiéra v ČR: 26.3.2009

Existují dobré a špatné filmy. Ty dobré se pak dále dělí. Ve změti televizní zábavy je dnes mnohdy těžké najít opravdu bravurně natočený snímek, o němž byste coby divák dokázal přemýšlet ještě několik dní po jeho zhlédnutí. A jen na málo z nich se dá napsat shovívavá recenze, kdy film s čistým svědomým (až tak čistým ne) doporučíte divákům.

Chlapec v pruhovaném pyžamu nás přivádí do období druhé světové války, kdy otázkou dne, je konečné řešení. Filmů s podobnou tématikou bylo natočeno již mnoho. Chlapec v pruhovaném pyžamu však nabízí pohled hrůzný, ale úžasný.

Hlavní roli příběhu si zabral Bruno, chlapec, jehož otec je vysoce postavený nacistický oficín, který se z důvodu povýšení musí přestěhovat s celou svojí rodinou na venkov. Tady se malý Bruno setkává s okolnostmi, jimž nerozumí. Proč lidem, které má on rád, ostatní říkají, že jsou zlí bastardi? Proč ti lidé na farmě chodí celý den v pyžamu. A když se jednou vypraví na průzkum do zadní zahrady, seznámí se se stejně starým Shmuelem, zjišťuje, že nic není tak, jak se zdá. Do hlavy je Brunovi a jeho sestře vtloukána nacistická ideologie, která u jeho sestry dosahuje kýženého výsledku. Stává se nadšenou nacistkou a svůj pokoj si zdobí svastikami a podobiznami Herr Führera, zatímco její bratr si ještě stále chce hrát a jehož naivní dětská mysl chce znát odpovědi na toliko otázek.

Opravdu silný příběh je provázen asociacemi reality, kdy Bruno schází do sklepa a zde vidí na hromadě naházené panenky, které tak připomínají mrtvá nahá těla naházená v hromadném hrobě. Či když si u stolu jeho otec maže chleba máslem nebo sádlem, které ve skutečnosti může dost dobře také znamenat, že je vyrobeno z tuků spálených obětí. A tak se náš dětský hrdina snaží protloukat těmi okolnostmi a nacházet odpovědi na nezodpovězené otázky.

Režisér navíc nezvolil klasický konec, který by tak mohl znamenat happy end a diváci by odcházeli s pocitem vděčnosti a spokojenosti, ale místo toho zvolil brutální zakončení, kdy jen málokteré oko v sále zůstane suché. A majitel oka, které suché zůstane, má otlačeniny některé části těla, když se jí snaží předat tlak, který se v něm hromadí. To že hlavními postavami jsou malí chlapci a jejich silné přátelství, které trvá až do samotného smutného konce, činí film, pro někoho nestravitelným, neboť představa, že jde o mé dítě, ve mně vzbuzuje bezmoc a beznaděj. Žal a nenávist k zrůdnostem, které se v nedávné minulosti děly.

Tento film by určitě měl stát v čele filmů, které by měl každý z nás vidět, abychom se poučili a prozřeli. Uvědomili si, že malichernosti, které dnes řešíme, jsou nic při pohledu na realitu let minulých. Můžeme na ten film nadávat, že nám přivodil depresi, ale jen tak na něj nezapomeneme, protože víme, že v něm je také něco víc. Pravda a poselství pro budoucí generace. Poučení toho, co se už nikdy nesmí stát a je jen na nás zabránit, aby se něco takového někdy v budoucnosti opakovalo, protože minulost žije, je výsledkem činnosti naší přítomnosti a odráží se v budoucnosti. Jaký osud přichystáme našim dětem? Co jim zde přenecháme? To záleží jen a pouze na nás a na nikom jiném., My neseme zodpovědnost. A nic nelze měřit slovy, byť i za ně se dnes uděluje Nobelova cena. Měřit lze pouze činy a našimi morálními postoji. Protože teprve, až ta situace přijde, zjistíme, jací skutečně jsme a co v nás je. Každý jsme osobností, jistě, ale s jinými hodnotami a cíli. A mým naivním cílem je snažit se, neopakovat to špatné, co minulost přinesla. Jen tak můžeme našim dětem přinést budoucnost, kterou stačí pouze udržovat.