500 dní se Summer

Hned na začátku si dovolím půjčit úryvek z knihy „Mrtvá zóna“ od Stephena Kinga (nebojte se, nejde o žádnou adaptaci jeho knihy): „…a ten den byl náš nejlepší, i když ještě dnes je pro mne těžké uvěřit, že se vůbec někdy psal rok 1970, že se bouřili studenti a Nixon byl prezidentem, že nebyly žádné kapesní kalkulačky a domácí videorekordéry, že nebyl žádný Bruce Springsteen, ani punkové kapely. A jindy se mi zase zdá, že mám tu dobu na dosah ruky, že se jí skoro mohu dotknout, že sotva bych tě objal kolem ramen, dotkl se tvé tváře nebo krku, mohl bych tě odnést s sebou do jiné budoucnosti, kde by nebyla žádná bolest, tma ani těžká rozhodnutí. Inu, všichni děláme, co umíme, takže to musí být dobré. A pokud to není dobré, stejně to musí stačit"

Ti z vás, kteří 500 dní se Summer už viděli, se asi chytají za hlavu a ptají se, proč jsem k čertu vybral citaci ze sice známé knihy, ale takové, která nemá s filmem vůbec nic společného. Já si ale totiž myslím opak. Ne, příběh se neodehrává v sedmdesátých letech jako část románu, ale za to některé pasáže mi čímsi připomínaly osmdesátá léta. Nejspíš šlo o styl, snad o interiéry některých místností. Dalším aspektem, který spojuje úryvek s filmem je atmosféra. Samotný začátek je lehce nostalgický, realisticky melancholický a zamlžený.

Už na začátku filmu víme, že vztah Toma a Summer nevyšel. Summer na rovinu řekla, že nehledá vážný vztah, Tom ale hledá opak, i když se tváří opačně, aby snad jeho „chození nechození“ se Summer neskončilo. Jak jsem řekl, skončilo a vy to víte od první minuty tohohle nezávislého snímku. Film je vyprávěn pozpátku, nebo ještě jinak, zpřeházeně. Na začátku se nacházíme na konci vztahu, pak opět na počátku a v průběhu tak různě skáčeme v čase, v jehož orientaci nám pomáhají číslovky, které se na obrazovce objevují (pro ty méně chápavé, jedná se o den vztahu Toma a Summer, přičemž 500. dne se dočkáme až v závěru filmu, a jehož vyznění leckoho asi potěší. Nejedná se totiž o úplně klišovité uzavření. Po celou dobu se můžeme pouze dohadovat, jak to celé nakonec dopadne: dají se znovu dohromady nebo nedají? Zvládne Tom své psychické rozkolísání?

A na konci si položíte otázku: byl tenhle film dobrej? A odpověď bude: ano, nejspíš ano. Ba co víc, na svůj žánr byl výbornej. Nečekejte hollywoodskou komedii. Ani německou telenovelu. Zde jsou dialogy naprosto přirozené, tak přirozené jako naše každodenní klábosení. Hlavní postavy hrají Joseph Gordon-Levitt (10 důvodů proč tě nenávidím; G.I.Joe) a Zooey Deschanel (Yes man) podávají vynikající výkony, téměř zcela přirozené chování a oba ve vás vyvolávají celkem příjemné sympatie.

Ať hledám, jak hledám, nedaří se mi najít žádné mínus. Film se snaží (a celkem se mu to i daří) vyhýbat se klišé a držet se laťky standardních nezávislých filmů. Tenhle je příjemným zpestřením večera, kdy v závěru zapřemýšlíte, je-li vše, co se kolem děje osudem nebo dobře nahranou náhodou, která vás tam, kde právě nyní jste.

90%