Notný díl života jsem prožil v Chebu, svého času místa ověnčeného titulem bašty šikovných pasáků a shánčlivých vietnamských trhovníků. Když pak navíc žijete v domě, kde se usídlí ‚buňka‘ pasákovy elitní skupiny, o noční klid rozhodně není nouze.
Udržovaná louže za dveřmi v chodbě domu je jen jeden ze zanedbatelných aspektů takových nočních šicht. Jsme lidi – holky musejí močit a kdo by po nich mohl chtít, aby co chvíli běhaly do patra. Po pár letech dospějete k petici s podpisy obyvatel části celé ulice a leccos vás už prostě jen tak nevzruší. Potkat ale například rozčileného pasáka s přezdívkou Feket si tedy rozhodně nepřeju ani dnes.
Do domoviny občas zavítám za svou rodinou. Na známých štacích večerní cestou městem potkávám už jen fragmenty zašlé slávy chebské prostituce. Nabídka z úst odvážnějších holek – když je míjím na chodníku - se tu a tam ještě dostaví, ale už to nějak není ono. Všichni se pouklízeli do různých ‚najt barů‘, erotic hausů atd. Přesto se neubráním vzpomínce na staré dobré časy.
Obdivuhodnou vytrvalost musím vyzdvihnout u jedné věhlasné profesionálky. Na rohu naší ulice stojí, co mi paměť sahá. Za stejnou dobu jsem u ní zatím nepostřehl přední zuby. Až dnes si říkám – jo, holka, know-how nějaké asi máš, když jsi taková stálice.
Po revoluci to bývalo nejkontrastnější. Všichni jsme toho byli chtě nechtě součástí. Pamatuji zděšení své maminky, když při mytí oken v našem bytě ve zvýšeném přízemí na ulici po několikáté zahlédla totéž pomalu projíždějící auto německé poznávací značky. Povedený řidič objížděl náš blok a za jízdy vesele onanoval. Zda se inspiroval maminčinou zástěrou či někde opodál jinými událostmi těžko soudit. Pobavilo a popudilo mě to zároveň. Dostavil se neodbytný pocit jakési nevítané zprzněnosti.
Člověka tyhle věci tak nějak otuží. Vždyť o co jde, Helmuti jezdí, Vietnamci čile obchodují, veksláci před Priorem exčendžují marky, město vzkvétá, nač si tedy stěžovat. S pěkným zážitkem přišel můj starší brácha. Při čekání na autobus u zastávky zastavilo německé auto a z okénka řidič prosil o radu. Bratr sice německy řekne leda tak “ich fršte nicht”, ale ochotně přispěchal na pomoc. Prý Němec cosi s naléhavostí ve tváři vyžadoval a v nestřežené chvíli bráchu čapl za rozkrok. Pochopitelně se lekl a klidil se z dohledu – tedy brácha, abychom si rozuměli. Když pak po pár minutách dorazil autobus a brácha nastoupil, s údivem pozoroval, jak auto jede disciplinovaně za ním. Po výstupu pak už se raději moc neohlížel a svižným krokem mířil rovnou domů.
Se zděšením jsem se před pár dny přistihl, jak přítelkyni pobízím k hravé německé konverzaci. Machst du alles? Muss ich erst zahlen? Načež ona svou o poznání zvětralejší němčinou praví: Ich nur oral für 20 Euro. Pokračovali jsme v této slaboduché zábavě dalších pár minut. Hodně jsme se nasmáli. Se mnou to tedy hnulo, ale u přítelkyně se původně očekávaný efekt nedostavil. Právě naopak. Vždyť to znáte, holky mají stále nějaké extravuřty.
