Sleduji první prezidentský duel na ČT. Svrbí mě jednak prsty, proto píši, a jednak i oči a uši. Zeman je povýšený, podlézavý a snaživý. Mistr drzosti, demagogie a manipulace. Jeho neštítivý pragmatismus je ukázkový.
Líbí se mi, s jak nadnesenými nadějemi lidé nového prezidenta spojují. Hledají boha, který spraví jejich život. V parlamentu bude práskat bičem a všechny postaví do latě. A jako bezkonkurenční kouzelník je návdavkem přesvědčí o svých idejích. Pan Zeman je zdatný herec a tuto hru přijímá. Přijímá na sebe další a další očekávání. Balvan odpovědnosti.
Mezi tím stihne osočit moderátora nebo soka. Navzdory gentlemanské dohodě používá proti panu Schwarzenbergovi velmi osobní invektivy. Je odporný.
Pan Schwarzenberg má jistě své nedostatky. I s nimi však zejména lidsky bohatě přečnívá nad limity Miloše Zemana.
Pro mě Karel Schwarzenberg reprezentuje vznešenost a důvěryhodnou zkušenost. Je pod jeho úroveň štěkat jako nemocný pes na své protivníky. Jeho integrita, vnitřní klid a rozhled jsou pro mě zárukou dobrého výkonu funkce hlavy státu.
Běží 75. minuta duelu. Miloš Zeman pokračuje v přehlídce svých domnělých řečnických dovedností a již dočista ztrácí soudnost. Jako přiopilý zedník má vůči moderátorovi nevymáchanou hubu. V mých očích je nepřijatelný.
Pane Schwarzenbergu, díky, že nesete statečně toto břímě. Ve Vašem věku je to úctyhodné. Můj hlas máte jistý.
Václav Král
