Svoboda? Leda její iluze...

Ano, jsme sytí, je mír. Jsme svobodní a naplňujeme svůj osud. Osud poslušných nevolníků. Biče práskají a my neslyšíme. Dokonalá iluze dobra…

Léta letoucí se ve mně stupňuje tušení zvrácenosti naší doby. Dosud jsem pro ně nedokázal najít správná slova. Vždy jsem byl fascinován lidskou posedlostí. Posedlost je životodárná nebo smrtící. Universální posedlost vidím v nenasytnosti.

Nenasytnost dovedla civilizaci k opaku ideje o člověčenství. Člověk je člověku vlkem. A vlčí smečky plení lidská společenství. Kde je cosi jako vesmírný řád a rozum?

Na válečné mapě jsou zakreslena ložiska zdrojů, o něž „praví muži“ bojují. Tomuto boji říkám právo silnějšího. „Praví muži“ bojovníci tvoří koalice. Takže tu máme v zásadě dva tábory. Silné a slabé. Paradoxně je tábor slabých co do počtu nesrovnatelně větší. Tím absurdnější je jeho bezmoc. Slabí sebou nechají smýkat, jako by neměli vlastní vůli. O vůli zde nejde. Nositelem bezmoci je nedostupnost zdrojů. Na prameni sedí silní. Aby se měla lůza o co prát, předhodili jí dokonale všeobecnou a iluzorní kořist: peníze. Peníze jsou modla. Nic na tom, že jde o papírky nemající trvalou hodnotu. Takové papírky jsou podloženy leda rostoucí bublinou iluze. Dluhem. Lůze jsou peníze vsugerovány jako esence života. Je jich stále málo, ačkoli vlčí smečky generují gigantické zisky. Vysávají lůzu den za dnem víc a víc. Neznají hranic. I když pod tíhou „provozních potíží“ musejí do bubliny sami bodnout, nový řád je předem dán: otěže zůstávají v rukou vlků s největšími tesáky. Penízky lůzy ztratí půl či více své „hodnoty“ a v týchž rukavičkách tahá vlčí smečka dál svými nenasytnými pařáty z laciné tomboly stále tučnější a tučnější sousta.

Omlouvám se, že píšu v takovýchto obrazech. Těžko bych psal jinými slovy…

Koho toto téma zaujalo a stojí o přesně artikulované informace, věnujte svoji pozornost přednášce A. Clausse na http://paprsky1.de/hudba__filmy_a_videa/film/finaneni_krize_a_pravo/finaneni_krize_a_pravo.html

Učiníte několik mílových kroků k pochopení podstaty naší „svobody“.

Václav Král