Strasti víkendového melouchu

Pracujete-li pro firmu s “optimalizovanými” mzdovými náklady, každých pár stovek vydělaných navíc bokem vám jistě přijde k duhu. Vždyť kdo by nebyl vděčný za příležitost k přivýdělku?! Práce přece šlechtí…

Uplynulý víkend jsem trávil vpravdě ohromně – malováním dvou pokojů ve vile svých ‘známých’. Dva dny práce od rána do večera. Udržuji se tak ve formě, mám totiž sedavé zaměstnání. Svým způsobem jde také o (bezděčnou) charitu.

Na pořadu byl dětský pokojík a ložnice. Nové zdi a kvalitní barvy – to je balzám pro každého malíře. Více méně šlo vše hladce. Nad průběžnými drobnými změnami v zadání tu nebudu plakat. Člověk se musí umět povznést nad skutečnost, že i dva prakticky totožné odstíny barvy mohou v očích zadavatelky nabýt zásadní rozdílnosti. Nu nic. V neděli v šest večer sice ledabyle zadaný (nejdelikátnější) úkol na další bezmála tři hodiny práce (jakkoli od začátku avizujete, že si ho necháte na příště) nečekáte, ale chcete vyhovět. Ocitnete se tak mezi dvěma mlýnskými kameny vlastní ctižádosti a apatie z únavy. Pochopitelně nastane rozčarování, boj se sebou samým a následná rezignace. Patří to k věci. Jsme jen lidi. Však se to nezblázní, udělali jste už i tak solidní kvantum práce, pomyslíte si. Jenže sedmatřicátý týden těhotenství udělá se zadavatelkou růžové ložnice své. To se není co divit. Vše musí být tip ťop. Nakonec dospějete k rozumnému kompromisu a dokončení ‘kosmetické části‘ díla posunete o pár dní dál.

Mezi tím vším vám přítelkyně hospodaří na váš účet ve vaší domácnosti a cca ob hodinu vás z různorodých důvodů prozvání. Paradoxem různorodosti důvodů je jejich společný jmenovatel: zbytečné. Co člověk nedělá. Umyté okno a lednice za to stojí. Upečený chutný makovec taktéž. A teplá večeře jakbysmet.

Pochopitelně přítelkyně nebude za dobu vaší nepřítomnosti pouze opečovávat vaši domácnost. Je víkend, času dost a lákání hadrárny za rohem neodolatelné. K tomu chcete vyzdobit vycíděnou lednici, takže nezbytný nákup potravin. Mě např. prázdná lednice nevadí, ale přítelkyni z toho hrozí neuróza. Jinými slovy o dohady na téma jídlo není nouze. Tady vidíte, že syndrom plného pupku není zdaleka doménou mužů.

Po náročném víkendu zúčtováváme už za tmy. Přítelkyně mi předkládá doklady za nákupy. S dluhem z pátku to dělá půlku výdělku za mé dvoudenní plahočení. Při procházení účtenek si kladu otázku, zda mi ta celá anabáze za těch pár jogurtů, kuřecích stehen, kypřicích prášku, uzenin, sýrů a navrch nektarinek vůbec stála.

Jo, stála, říkám si před usnutím. Ten pocit z dobře vykonané práce je k nezaplacení.

A resumé? Ačkoli někdy podléhám jakémusi bolestínství, jinudy cesta nevede než přes práci. Ano, to především ona nás šlechtí.