Je jakousi libůstkou obchodníků (nebo personálu obchodů?) pouštět do éteru různorodou hudbu. V zásadě nic proti tomu. Někdy však aby si člověk odřezal uši jako já včera v nejmenovaném ‘shopu‘ na oděvy…
Dnes více než kdy jindy platí: nenakupuješ – nejsi, resp. jako bys nebyl. Když už ne pro nic jiného, pro jídlo musíme všichni. Tam bych snad ani žádné mušky nehledal. Obchodníci s potravinami vám nákup podbarví nějakými libozvuky z reproduktorů a hotovo. Často jde o tzv. firemní tóny. Zaměstnavatel jasně stanoví, co, kde a kdy se mát hrát. Otázkou pak je, kdo je vlastně obětí těchto nekonečných melodií.
Celé téma pro mě začíná až v menších (progresivních) prodejnách a obchůdcích nákupních center. Co prodejna, to jiné hudební menu – povětšinou určované místním osazenstvem, případně provozovatelem. O kupujícího zde jde zpravidla až na druhém místě. “Pošmáknout si” při poslechu asi má hlavně obsluhující personál. Může to být na druhé straně i jeho černá můra. Být celou pracovní dobu v nařízené smyčce “techno děsů”, to je o zdraví.
Pamatuji si své martýrium s nákupem bot. Člověk jde po práci shánět boty a v první nadějné prodejně ho už při vstupu políčkuje hlasitá, nervy drásající muzika. Při zkoušení třetího páru šílenství graduje – k hluku se naléhavě přidává vedro. Obsluha je nevrlá a jako byste zaslechli nějaká opovržlivá slova. To už však přičítáte dotírajícím halucinacím.
Pro mě osobně nastal vrchol tohoto ‘trendu’ včera. Podlehl jsem lákání letních slev a s vidinou výhodné koupě zamířil do obchodu s oděvy ‘pro mladé’. Prozradím na sebe bez nátlaku, že jsem tam častým hostem. Tím spíš znám tamní poměry. Hemží se to tam krásně tvarovaným personálem – to jen na okraj.
Včera mě dostali. Do éteru naprosto nečekaně vstoupil slovenský rap. Taková ta silácká novodobá produkce “ošlehaných kluků z ulice”. Nic pro mě. Ale budiž. Jenže tohle mělo vážně grády. Text se hemžil vulgaritami toho nejhrubšího zrna. Skuhrající raper se oháněl jakousi věrností autenticitě. Syrový nářez. Styděl bych se tu citovat.
Děvčata dál nenuceně pobíhala mezi zbožím a jako by se vůbec nechumelilo. Začala se mě zmocňovat jakási schizofrenie. Najedou se mi zdálo, že se ostatním nakupujícím ve tvářích objevil zvláštní výraz studu a že v mírném šoku sklánějí oči k zemi. Dosud nevím, co si o tom myslet. Dotyčný obchod jsem opouštěl jako v mrákotách.
Také nevylučuji tlumící účinek léčiv na moji alergii.
Tak jako tak, ten rapující Jánošík mě zasáhl.
