Nechovej se jako obět, chceš-li zdravým zůstat

Co praví selský rozum a bystrá mysl o stavu našeho zdraví v souvislostech s lobby farmaceutických koncernů a nemocnou politikou? Nemohu jinak, než podělit se s Vámi o pár ctihodných myšlenek současného propagátora celostní medicíny MUDr. Jana Hnízdila.

V textu jsou použity citace z knihy Mým marodům s podtitulem Jak vyrobit pacienta od Jana Hnízdila. Vydalo nakladatelství Lidové noviny v roce 2010.

I. LÉK COBY PŘÍČINA NEMOCI

„Výdělky medicínsko-farmaceutické lobby jsou v ohrožení. Je třeba tomu zabránit všemi prostředky. Manažeři farmaceutických firem, kreativci reklamních agentur, marketingoví specialisté a spříznění lékaři dali hlavy dohromady. A našli řešení: Pustíme se do vyhledávání nových chorob u lidí, kteří ve skutečnosti žádnou nemocí netrpí. Vymyslíme nové syndromy i diagnózy a přiřadíme je k nadbytečným lékům. Namísto umění žít s obtížemi, které jsou samozřejmou součástí běhu života, vyvoláme prostřednictvím reklamy strach a nutnost bojovat proti nim pomocí tablet.“

II. ZDRAVÍ COBY SAMOZŘEJMÝ ARTIKL

„V ordinaci si často připadám jako mechanik v autoservisu, v němž si pacient "odstaví" svoje tělo a sdělí, co je třeba opravit, doplnit a promazat. Pak se duchem odebere mimo dění a vyčká, až jsou mu změřeny a upraveny tlaky, odsáty tuky, promazány klouby, zkontrolovány emise. Sám si přitom nezúčastněně listuje v časopisech, neboť nic z jeho potíží pochopitelně nesouvisí ani s ním, ani s jeho způsobem života. Jak by jen mohlo?“

III. KRIZE HODNOT VYDÁVANÁ ZA HOSPODÁŘSKOU KRIZI

„Teď na nás dolehla ekonomická krize. Co ji způsobilo? Politici tvrdí, že je tržní ekonomika dokonalá a další investice do ní jsou nezbytně nutné. Krize je podle nich způsobena nedostatkem peněz. Jakmile se do systému přidají, trh se oživí a bude prý zase dobře. Nebude. Jestliže je nemoc informací o pacientově chybném způsobu života, jeho ztělesněním - somatizací, je ekonomická krize informací o chybném chování většinové společnosti, jeho zhmotněním - globalizací. Šrotovné nebo finanční injekce nemocným automobilkám a bankám, vedená snahou udržet iluzi neomezeného růstu na omezeném prostoru, jsou jen prodlužováním utrpení. Ekonomická krize nemá ekonomické řešení. Je to krize chování. Globální pacient má šanci se uzdravit jedině tehdy, pokud její informační hodnotu pochopí a svoje myšlení a chování většinově změní. V opačném případě bude finančními injekcemi jen zastírat varovné příznaky. Až do úplného zhroucení.“

„Žádné peníze nás nespasí. Současná krize není krizí finanční. Je to krize hodnot a krize chování. Mýtus o neomezeném ekonomickém růstu na omezeném prostoru naší planety padl. Energetické zdroje docházejí. Životní prostředí je nenávratně poničené. Živočišných druhů ubývá. A člověk není ničím jiným než živočišným druhem. Ještě si to nechceme úplně přiznat. Ještě pořád věříme ve vědecký pokrok. Doufáme, že krize pomine a budeme žít jako dřív. Nebudeme.“

IV. DEMOKRACIE JAKO ŽIVNÁ PŮDA PSYCHOPATŮ

„Jak už zjistili americký psycholog Paul Babiak a psychiatr Robert Hare, je mezi manažery a politiky víc psychopatů než mezi vězni. Jenže je na první pohled nepoznáte. Působí přesvědčivě. Jsou okouzlující, šarmantní, uhlazení a nadprůměrně inteligentní. Umějí výborně mluvit. Dokáží být mocensky i majetkově mimořádně úspěšní. Vypadají jako rození vůdci. Jejich cílevědomost a charisma mylně považujeme za pracovní přednost. Ve skutečnosti se stáváme jejich obětí. Svoji pravou tvář dokonale maskují. "Povrchního šarmu, manipulace a zastrašování používají k tomu, aby mohli ovládat jiné a uspokojovat vlastní sobecké potřeby. Nemají svědomí ani porozumění pro druhého. Chladnokrevně si berou, co chtějí, a dělají, co se jim zachce. Porušují společenské normy a očekávání, aniž by měli jakýkoli pocit lítosti nebo viny," říká Hare. Přestože mají podobný psychologický profil jako kriminálnící, ve vězení obvykle nekončí. František Koukolík o nich v knize Vzpoura deprivantů hovoří jako o "sociálně obratných psychopatech". Neštítí se ničeho. Jsou sebestřední, arogantní, podvádějící, bezohlední a bezcitní. Sami přitom tyto vlastnosti považují za naprosto přirozené. Lidmi, kteří je nemají, pohrdají. Jediné, co respektují a prožívají, je moc a její deriváty - peníze a sex. "Základním znakem ofenzivního deprivantství je soustavné netvořivé prolamování kulturních zábran spjaté s vypínáním ochranných mechanismů společnosti proti násilí, primitivitě, barbarství, surovosti, krutosti, hlouposti a ohlupování. Sama sebe tato činnost obyčejně označuje za revoluční, pokrok, vývoj, změnu a odbourávání starých pořádků. Bývá to tam, kde deprivantům jde o dobytí moci," píše Koukolík.“

Budiž tedy sláva penězům a velkolepé demokracii - jsou prostě nejlepší...