Naše životní cíle: penízky a štěstíčko

Víte, co je životním cílem (české) ženy? Být šťastná. V podobném duchu je to s muži. Troufám si tvrdit, že (nejen český) muž prahne po úspěchu. Ten poměřujeme zpravidla skrze penízky. Máme tu tedy dvě mety pro dvě stáda. Ke startu připravit. Pozor. Start!

Proud času je naštěstí spravedlivý, relativizuje i údajně věčné pravdy. Bylo-li v pětadvaceti diktátem ženina těla opatření nejlepšího spermatu od nejlepšího syčáka, pár let nato je syčák ten tam a na jeho místo se shání hodný pečovatel. Budované štěstíčko se hroutí jako hrad z karet. Pouť k vystřízlivění bolí. Polámaná křidélka se upínají k vidině rekonstrukce rodinného krbu. Tentokrát však již s tím pravým (čti hodným „zedníkem“) – ten vystaví komínek až k nebesům…

Také muž z kategorie dobráků (čti pečovatelů) se rád zadívá nesprávným směrem, tedy po nějaké té šikovné prdýlce. Jak snadné je sednout na lep blyštivému pozlátku! Instinkty mají pramálo společného s inteligencí a ještě méně s moudrostí. Pak se mláďátkům z těchto „vrhů“ nejspíš nedostane toho nejpodstatnějšího, totiž mateřské lásky. A řady deprivovaných houstnou. Smutné.

Pamatuji na překrásné pohádky, vždy v nich byl dobrý konec. Švarný jinoch si vydobyl srdéčko líbezné princezny a žili spolu do nejdelší smrti. Stále přemítám, proč švarní jinochové tolik stojí o líbezné princezny. Vždyť je sotva znají. Vlastně chtějí autíčko, jinak si to neumím vysvětlit, pokud tedy pominu prostý pohlavní pud. K tomu patří také otázka, proč se od jinocha takové nadměrné úsilí očekává. Protože kvůli vznešeným citům to jistě nedělá. Jeho motiv tkví v princeznině těle coby symbolu kořisti a úrodné půdy. Tak tomu chce matka příroda.

Dobré bydlo vychází z dostatku. Bez penízků ho není. Nic nového pod sluncem. Prý si štěstí za peníze nekoupíš. Nu, trochu přece jen ano. A snad právě v té troše je zakopán pes. Přemíra štěstíčka totiž idyle nepřeje. Zkrátka pij do polopita, jez do polosyta.

Jenže s plným bříškem se žije lépe. Z bříška se pak lehko stane bachor, jazýčku se těžko poroučí. Láska si svůj tunýlek razí žaludkem, nic naplat. Choutky rostou, laskominky za příslušný penízek samy létají až do úst. Chlípných úst. Štěstíčko poznává první křivdu. Princezna ponenáhlu ztrácí oslnivý lesk, jinoch procitá. Svět je bonboniéra. Zloděje dělá příležitost…

V. K