Jednou nahoře, jednou dole. Jednou bůh, podruhé vůl. I ve dvaatřiceti dělám klukovské chyby. Mám na výběr?
Na zimu jsem zakotvil v lyžařském areálu na recepci lyžařské školy. Povím vám - je to pěkná snobárna. Lidé, kteří nevědí, co s penězi, tu utrácejí tisíce za to, aby „instruktoři“ naučili jejich božská robátka lyžovat. Protože pokud neumí děcko z lepší rodinky už ve třech jezdit na červené sjezdovce, jako by ani nebylo. Hemží se to tu i takovými jmény jako Lili, Aundry, Jennifer nebo Nicolas, Andreas atd. Jde přitom o české děti....
Zpět k jádru věci. Jak říkám, i chlap ve dvaatřiceti může být pěkný vůl. To potom přistoupí na hmotnou odpovědnost, aniž by k ní byly vytvořeny ty správné podmínky. To dopředu neví. Zkrátka důvěřuje.
Realita vypadá ale jinak. Jen si to představte. Celý den kasírujete tísíce a na konci dne přijde pan vedoucí a ze „systému“ vyloví výsledek vašeho hospodaření, který po vás ve formě hotovosti požaduje. Přitom vy v průběhu svých pokladních operací nemáte šanci kontrolovat jednotlivé obraty. Načítají se (nebo odečítají) kdesi v tajných místech počítače, do nichž nemáte „právo“ nahlížet. Leda byste si obraty (v tom pěkném šrumu) psali kamsi bokem na papírek, což je jaksi nereálné.
Pak taky vlastně ani nejste řádně zaškoleni na firemní počítačový systém, takže si pěkně zahráváte s ohněm a věříte, že to dobře dopadne.
Jenže co když tu nastane opakovaně schodek jako v mém případě? Odpověď je snadná. Vrátili jste někomu tzv. špatně. Jinými slovy rozdáváte tísícovky spokojeným zákazníkům. Ano, i to se může stát. Jednou, dvaktrát, třikrát. Ale v jednom dni těch tisícovek sotva rozdáte např. sedm, že? Tak štědří a nepozorní zas nejste.
A to je kámen úrazu. Jste totiž vydání zcela na pospas panu vedoucímu a jeho „důkazním metodám“. Ještě navíc k tomu všemu vám zákazníci nosí jakési vzkazy na firemních formulářích od kolegů z jiných oddělení a vy jim na to konto ze svého počítače (čti kasy) rozdáváte vstupenky s nulovou hodnotou. Ale nejste si zcela jisti, co si o těchto operacích „myslí systém“. Zkrátka jste ušetřeni starostí, co se kde a jak načítá, protože se na to beztak nemůžete podívat.
Pravidlo 100% kontroly nad kasou a pohyby v ní pro vás jako pro sezónního pokladníka neplatí. A víte, z jakého důvodu? No abyste nemohli švindlovat. To by pak byl ve vaší situaci pan vedoucí. A to je mimo úvahu.
Rád bych se na tomto místě zeptal zkušených pokladních a pokladníků, zda je vůbec možné, aby po nich nadřízený požadoval hmotnou odpovědnost, když jim přitom nevytvoří zcela průhledné možnosti hospodaření s hotovostí. Standardní metodou by bylo např. tisknout pokladní doklady, které se na konci dne velmi jednoduše dají kupeckými počty zkontrolovat, pokud kasa tzv. nesedí. Jenže to bych chtěl v roce 2010 nejspíš příliš mnoho...
Děkuju za případné příspěvky do diskuze.
Václav Král
