FIASKO PŘI POHOVORU

Počítali jste si někdy, kolika pohovorů jste se při hledání zaměstnání zúčastnili? Já bych za sebe hádal něco kolem dvaceti. Ten poslední stál za to! Ještě teď jsem z toho jako ve snách…

Stane se vám někdy, že se ocitnete na několik okamžiků na zcela jiné planetě? Nic najednou nedává smysl. Také se tomu říkává Jiříkovo vidění. Mě se to naposledy přihodilo včera.

Představte si sami sebe, jak se jdete na smluvenou schůzku do čtyř-hvězdového hotelu “ucházet o pozici” recepčního. Máte se setkat s ředitelkou, přicházíte pár minut před sjednanou dobou. Dokonce si na to vezmete půl dne volna.

Jste přiměřeně oděni, vstoupíte, pozdravíte, představíte se, sdělíte důvod své přítomnosti a čekáte na instrukce. Slečna na recepci – v saku a s rozpuštěnými vlasy – vás nasměruje ke stolku se dvěma židlemi. Právě tam a nikam jinam. Očekáváte tedy příchod paní ředitelky. Místo ní ke stolku nakráčí dotyčná slečna, ze které se později po vašem dotazu vyklube provozní. Podání ruky a představení se NEkoná. Paní ředitelka má prý “důležité jednání”.

Dobrá, říkáte si, nějak to dopadne. A hledíte do tváře zhruba pětadvacetileté, mírně neforemné slečny provozní. Ta se “zhostí” slova. Vyskočí vám vzpomínky na maturitu – tentokrát jste však na druhém břehu dění: Před vámi cosi blekotá nepřipravená maturantka. Na tři způsoby zopakuje jakousi prázdnou formulku o standardech, které se musejí v hotelu kvůli kontrolám dodržovat. Mezitím si nervózně sahá do obličeje. Topí se a vy se jako plavčík ujímáte záchranné akce. Házíte jí kruh - otázku, na kterou předem tušíte odpověď. Prý je tu provozní, a to dva roky. To vám vyrazí dech, ale nedáváte to na sobě znát. Pak se jí zeptáte, zda spíš nehledají děvčata po maturitě, což vzápětí vzhledem k uvedeným nárokům (pokročile komunikativní aj + nj) zpochybníte. Plat cca 10 – 11 tisíc hrubého. Nevíte, proč tu jste a proč vás pozvali. Pohovor je naprosto nepřipravený až absurdní. Je to vlastně takový zvláštní nepohovor. Ničeho podobného jste dosud nebyli svědkem, natož přímým účastníkem. Vše je jednou poprvé.

Když po nějakých čtyřech minutách odcházíte, jste jako ve snách a nevěříte tomu, co se právě odehrálo. Stále vám hlodá v hlavě, na jaké planetě jste to právě byli. Nic nedává smysl…

S odstupem pár hodin už skoro jistě víte, že na vašem přijímači závada není. Podobného zážitku byste se byli ve čtyř-hvězdovém hotelu nikdy nenadáli.

Stále však chybí jasné rozřešení. Kdo pomůže?

V úctou Václav Král