Asi není tajemstvím, jak trpce snášejí muži v porovnání se ženami nemoce, zejména ty lehčího rázu. Přímo z úst odborníka na téma bolesti jsem tuhle v rozhlase slyšel: Znáte ten typický obrázek obskakovaného maroda s rýmou. Něco podobného u ženy neuvidíte – ji nikdo neošetřuje.
Musel jsem se nad tím chtě nechtě pozastavit a dát dotyčnému zapravdu. I když jen zčásti. Shodou okolností mnou poslední dny “lomcuje” nachlazení horních cest dýchacích. Není to žádný med, cítím se zesláblý a takříkajíc bez života – chtělo by se říct jako po nehodě. Až dneska jsem zase trochu chytil dech. Léčím se rumem v čaji s medem a citronem, teplou koupelí, silnou kuřecí polévkou s česnekem a hlavně dostatkem spánku. Nestydím se zalehnout už v pět, umožní-li mi to okolnosti. Samozřejmě nespím v kuse až do rána – mezitím vstanu a odpočinu si. Moje nemoc má i výhody. Můžu si číst víc než běžně a vůbec si povolím spoustu úlev. Např. tři dny nemyju nádobí. Prostě se na to nedostává sil. Ono když v minus 8°C přijedete na kole z práce, cítíte poněkud “přistřihnutá křidélka” a soustředíte se jen na ty nejpodstatnější úkony. ŽIVOTADÁRNÉ úkony. Už jsem je dříve vyjmenoval.
A teď jak je to s tou péčí a obletováním. Každý jen trochu solidní chlap se o sebe dokáže postarat, co si tu budeme říkat nepravdy. Situaci mění žena, které byla dána do vínku touha pečovat. Přichází tedy její čas. Marůdka zahrne péčí a láskou. Přece ji chlap neodmítne, když vidí v jejích očích ony jiskřičky štěstí. Nemluvím o jásavé radosti, ale o tom niterném pocitu blaha a naplnění. O to nelze ženu připravit. Naopak. Napadlo vás někdy, proč někteří chlapi podceňují teplé oblečení? Nepřinášejí tak třeba i vědomou oběť?
Obraz opečovávané ženy v roli rýmou skolené si nedokážu ve své fantazii dobře namalovat. O čem to vypovídá? Ženský prostě nerady marodí – raději nemoc přechodí a děj se vůle boží. Jsou všude potřebné a nic bez nich nemůže fungovat. To říkám spíš v nadsázce a proto, že nic jiného mě nenapadá.
Není to soutěž, kdo je lepší a horší, silnější a slabší. Rozřešení nečekejte. Jistě vím jen jedno: Ta rýma mi tentokrát zase dala pěkně zabrat a vyhrabal jsem se z ní svépomocí. Jsem na sebe hrdej. Kéž nepřijde nic horšího. Chraň mě ruka páně.
Václav Král
