Lnice obecná je výborná na křeče

Vytrvalá rostlina, vysoká 30 – 50 cm s přímou dřevnatou lodyhou. Listy jsou kopinaté a modravě zelené. Žluté květy, v jícnu zářivě oranžové jsou seskupeny v hustých hroznech. Plodem je vejčitá tobolka s mnoha semeny. Jedna rostlina může obsahovat až        30 000 semen. Bylina kvete v období od června do září.

(Linaria vulgaris Mill.)

Vyskytuje se téměř po celé Evropě a západní Asii. U nás ji můžete najít především na sušších kamenitých půdách, rumištích, podél silnic a v blízkosti železničních náspů. Rozkvetlou lnici si ve volné přírodě můžete splést např. s rýtem a s okrasnými rostlinami v zahradě, nejčastěji s hledíkem.

Lidový název pro tuto bylinku je Lnice květel.

Používanou částí je kvetoucí nať. Sbíráme její vrchní polovinu. Sběr je nejvhodnější provádět během dopoledne za slunečného počasí. Z nasbíraných natí je vhodné vytvořit malé svazečky, které se zavěsí do stinného a dobře větratelného místa. Dalším způsobem může být sušení v tenkých vrstvách. Při použití umělého tepla nepřesahujte teplotu 50^oC. Špatně usušená bylinka má tmavou barvu.

Lnici je nevhodné dlouhodobě podávat těhotným a kojícím ženám.

Léčivé schopnosti:

• nejvíce pomáhá při křečích a kolice vnitřních orgánů
• je účinná při onemocnění dýchacích cest např. při zánětu průdušek
• ničí střevní parazity
• dokáže snižovat horečku
• příznivě působí při lehkých formách epilepsie
• je vhodná při doléčování žloutenky
• léčí cévní potíže – hemeroidy, bércové žíly, křehké cévy, prasklé žilky atd…
• je mírně projímavá a močopudná
• používá se také při léčbě jater, ledvin, sleziny a to zejména ve spojitosti se zadržováním moči v těle
• tinktura se doporučuje při zbytnění prostaty
• zevně se dá využít k obkladům při různých zánětech

Co dělat na zahrádce v dubnu