Domovinou lékořice je Středomoří. Latinský název pochází z řečtiny a znamená sladký, lepkavý kořen. Je rozšířena v jižní Evropě, v Asii, méně pak v Americe a Austrálii. U nás se začala pěstovat až v 16. století. V současné době ji můžeme nalézt na vinohradech a v jižních a jihovýchodních stepních svazích.
Lékořice patří k čeledi bobovitých. Jedná se o trvalku, dorůstající do výšky 1,5 m. Ráda roste ve shlucích a má malé světle fialové květy, které jsou seskládány do hroznů. Kvete od května do července. Plodem je lusk dlouhý 2-3 cm, ve kterém jsou 3-4 semena. Kořen je mnohonásobně sladší, než cukr a patří mezi nejsladší produkty v naší rostlinné říši. Sladkost je způsobena kyselinou glycyrrhiziovou, která je 50x sladší než sacharóza. Dorůstá do délky až 1 m.
Typická chuť lékořice pochází z aromatické látky nazývající se anetol. Tato chuť se nachází také v badyánu, anýzu či fenyklu.
Nejúčinnější částí lékořice je kořen. Sbírá se nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy a to nejdříve 3 roky po vysazení. Suší se při teplotě 20 – 35oC. Správně usušený kořen má výraznou vůni a štiplavou chuť.
Lékořice patří mezi nejstarší a nejpoužívanější rostlinné drogy na světě. V indické ájurvédě jsou zmínky o lékořici starší než 4000 let.
Léčivé účinky:
- výborně odhleňuje a usnadňuje vykašlávání
- působí močopudně – při vysokých dávkách naopak močopudné účinky mizí
- upravuje látkovou výměnu
- je velmi účinná při léčbě různých zánětlivých onemocnění
- pomáhá při tělesné slabosti a neuróze
- podněcuje činnost nadledvinek
- prospívá játrům
- podporuje tvorbu žaludečních šťáv
- působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy
Dlouhodobé užívání lékořice působí podobně jako kortikosteroidy. Proto se nedoporučuje také z důvodu zvyšování krevního tlaku a potlačení močení.
Připravte svou zahradu na listopad už nyní
