Trvající nepokoje v Libyi přerůstají v problém, který se začíná vážně dotýkat Evropy a patrně se jí dotkne ještě více. Nechci být falešným prorokem, ale domnívám se, že právě libyjská revoluce otřese eurem v základech.
Vše nyní záleží na tom, zda americká armáda zahájí vojenské operace v Libyi. Jestliže se tak skutečně stane, je jasné, že USA bude ostře apelovat na své Evropské spojence, aby podpořili jejich snahy o nastolení míru v Libyi. Na rozdíl od Afganistanu a Iráku budou apelovat o to ostřeji neboť státy jižní Evropy mají Libyi doslova „na dostřel“ čímž pádem, logicky vyplývající závěr zní, že Američané rozhodně nebudou chtít dovážet materiál a síly přes půl světa, zatímco by jejich evropští spojenci zaháleli. Bohužel to je i kamenem úrazu celé věci. V tomto případě by samozřejmě šla po boku Američanů celá řada evropských států. Ovšem jedni z největších „horlivců“ v celé akci se domnívám budou Italové. Pro vstup Itálie do války hovoří několik faktů. Tím, že Itálie odebírá až 1/3 libyjské ropy a s ohledem na to, že Libye před několika dny uzavřela kohouty, dá se čekat, že Itálie podnikne patřičné kroky, trvalejšího řešení (nemluvím o přechodném čerpání ropy z Ruska). Případným válečným konfliktem by se Silvio Berlusconi zbavil skandálu ohledně nezletilých prostitutek a ještě by byl v podstatě za hrdinu hájícího lidská práva. Můžeme se domnívat, že případná italská intervence je skutečně na spadnutí, neboť pakt o neútočení se nevypovídá „jen tak pro nic za nic“. Bohužel do protiváhy musíme postavit citát delfské věštírny: „Bojuj stříbrnými šípy a vždycky zvítězíš“ Nemyslím si, že v současné době by si Itálie mohla válku dovolit. Tím spíše si nemyslím, že by muslimské obyvatelstvo Libye vítalo s kvetoucími šeříky v ruce křesťanské osvoboditele Italy a Američany. Zatímco nyní bojuje muslim proti muslimovi, po vojenské intervenci západu bude bojovat muslim po boku muslima proti křesťanovi, navíc zbraněmi, které muslimovi dal darem či odprodal před několika málo lety ten samý křesťan. O tom, jak celou přítomností Američanů bude nadšený stále víc se radikalizující Egypt, samozřejmě není pochyb. Protáhne li se působení „mírových sil“ v Libyi, dá se čekat, že už tak chatrná italská ekonomika dlouhodobě nemůže vydržet zátěž, jakou by na ni kladly případné vojenské operace. A otřese - li se ekonomika jednoho ze zakládajících členů EU pak se domnívám, že je osud eura v Evropě zpečetěn.
