Pokračování filosofického blogu na téma “A tohle má jako volební právo?”. Odkaz na první díl je zde: https://kraisl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753119
PRÁVO BÝT VOLEN
V minulém díle jsme se zabývali především právem volit. Dnes se přesuneme k právu být volen, které je sice ve své podstatě naprosto stejné, ale drobné rozdíly zde přece jen jsou.
Pokud dnes jdete k volbám, můžete svůj hlas dát úplně komukoliv, kdo je na kandidátce. Vlevo, vpravo, uprostřed, hezký či ošklivý, sympatický nebo chytrý - stačí si jen vybrat. Systém se tak v této podobě stává velmi zranitelným. Proč zranitelným? Protože nemáme jedinou šanci zjistit si předem, jestli daný kandidát je vhodný pro náš hlas. Do systému se tak může dostat kdokoliv, kdo si najde tu správnou cestičku, ač jeho skutečné záměry mohou být jakékoliv.
Co je však naprosto jisté je to, že volební systém a kandidáti fungují na principu pokus/omyl. Pro další funkční období maximálně zvážíme to, jestli nám politik zlevnil pivo a kolik kamarádčoftů na něj prasklo. Vyváží-li se misky na jednu či druhou stranu, jde politik od koryta, či si nadále chrochtá. Jedinou formou naší volby jsou tedy osobní sympatie k danému kandidátovi, založené na souhře našich vizí s tím, jaké vlastnosti by měl politik mít. Do sympatií pochopitelně můžete počítat jakoukoliv bohulibou činnost, kvůli které si řeknete „jo, tenhle člověk má můj hlas“. Neexistuje však momentálně metoda, podle které by se dalo určit, že daný člověk je vhodným kandidátem na to, být naším zástupcem a být ve službách státu. Iniciativy “vyměňte politiky”, MCHPD apod. jsou předem určeny k neúspěchu, protože i kdyby dosáhly svých cílů, dle Gaussovo křivky se na uvolněná místa (či koryta, chcete-li) dostanou sice jiní lidé, ale v průměru se nebudou vůbec lišit od stávající garnitury.
V lokálním měřítku zastupitelská demokracie může fungovat docela dobře, protože znáte a víte, co od daného člověka, kterého si volíte, můžete čekat. Přinejhorším mu dokonce můžete v hospodě dát po čuni. V celorepublikovém, nebo resp. globálním, už dost těžko. Čím větší “volební úsek”, tím hůře se v něm orientuje. Přiznejme si, kdo z nás skutečně zná své politiky? Určitě se mezi námi tací najdou, většina ovšem nepřihlíží k ničemu jinému, než k politickému směru, ke kterému se ten či oný zastupitel hlásí. A tím se otevírají vrátka pro všechny, kteří na systému chtějí jenom parazitovat. Korupci menší či větší nakonec podlehnou všichni, protože jak je známo, moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně. Čest světlým výjimkám.
„Bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku opravdovou demokratickou a lidovou.“
–Tomáš Garrigue Masaryk –*
Existují archetypické vlastnosti politika? Většina lidí by asi řekla něco ve smyslu: morální, čestný, zásadový. Možná pravdomluvný? Možná vás napadají další vlastnosti, které by měl optimální zástupce lidu mít. Příkladů bychom mohli zřejmě najít spoustu a spoustu. Logicky se zdá být jasné, že raději odevzdám svůj hlas člověku, který např. vystudoval dvě vysoké školy, než kopáči kanálů (se vší úctou ke všem manuálním, fyzicky náročným profesím!). Je ovšem schopnost splnit požadavky školy a získání titulu skutečným důkazem toho, že daný člověk bude schopen lépe sloužit mně, mé rodině, obci, státu a planetě?
Ještě jednou se vrátím ke Gaussovo křivce. Pro ty, co tuto funkci neznají, je tu obrázek:
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gaussova_křivka.jpg
Co nám tento graf ukazuje je průměrné rozdělení lidí ve společnosti. Křivka v nejvyšším bodě znázorňuje průměr, tedy nulu. Směrem doleva hodnota X (jakákoliv, pro naše potřeby si ji definujeme jako “správnost volby”) jde do mínusu, směrem doprava do plusu, zatímco četnost výskytu (Y) klesá. To celkem jasně demonstruje jak rozložení voličů, tak volených kandidátů. Resp. vyjadřuje to, jestli vykonávají veřejnou funkci dobře (vpravo), špatně (vlevo) nebo někdy tak a někdy tak (uprostřed).
Jenom pro jistotu - graf ani vysvětlivky nemají naznačovat levicovou a pravicovou orientaci politického spektra!
Vidíte problém, který v tomto systému panuje? Průměr, kterého dosahujeme, znamená stagnaci. Jsme na nule. Někde se něco povede, někde se něco nepovede. Každopádně ve výsledku systém přešlapuje na místě, místo toho, aby se snažil hledat nejoptimálnější a nejefektivnější řešení vyvstalých problémů. Neexistuje žádná záruka, že jakákoliv vlastnost, kterou u lidí s právem být volen vidíme jako tu správnou a kvůli které jim dáváme své hlasy, nás posune kupředu.
Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády - může trvat pouze tak dlouho, než voliči zjistí, že si mohu dovolit odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro ty kandidáty, kteří jí slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti... průměrná doba trvání vrcholu velkých světových civilizací byla přibližně dvě století... všechny postupně procházely těmito stádii: od otroctví k víře, od víry k odvaze, od odvahy ke svobodě, od svobody k hojnosti, od hojnosti k sobectví, od sobectví k sebeuspokojení, od sebeuspokojení k apatii, od apatie k závislosti, od závislosti zpět k otroctví.
– Alex Fraser Tytler –*
Pojďme se nyní na chvilku přesunout do říše fantazie a snů. Co kdyby někdo vymyslel pilulku, po které bychom voličovi i volenému mohli věřit, že opravdu dělají vše, co je v jejich silách, abychom se všichni měli dobře? Co by se stalo se zmíněným grafem? Pro přehlednost a zjednodušení řekněme, že by odpadla celá levá polovina grafu. Zbytek by se opět “rozlil” do podobné křivky. Počáteční bod by však už nezačínal v mínusu, ale na nule. Tedy jakýmkoliv rozhodnutím bychom se měli posouvat vpřed, jelikož celá “špatná” levá polovina grafu vymizí.
A co kdybych Vám řekl, že podobná pilulka skutečně existuje. Není vyzkoušená v praxi, tedy zatím je pouze hypotetická. A je pro většinu lidí nestravitelná a nejspíš i nepředstavitelná. A hlavně, nebyla by pro každého. Mě osobně se však líbí přístup, či doktrína, která určuje: “Nejprve dokažte, že jste vhodní a schopní správně sloužit společnosti. Pak dostanete právo volit a být volen.”
Na první pohled utopie. Možná to někomu připomene jiné, dřívější, totalitní režimy, které zkoušely něco podobného, tedy vládu “elit”. Rozdíly tu však jsou - v představeném modelu není třeba stranické knížky, správných názorů, ani vymývání mozků.
S věkem, povahovými vlastnostmi či majetkem, tento přístup nepočítá. Dalo by se říct, že je dokonce eliminuje. Je na zvážení každého člověka, jestli má dostatek odvahy a schopností na to, postavit se před ostatní a vést je správnou cestou. Já jen chci vědět, že ten člověk, který přede mnou stojí, a s ním i ti, kteří si postavení volit a být volen stejně tak vydobyli, mi to mohou dokázat - ne tituly, ne penězi, ne slovy, ale svými skutky a tím, že podstoupili test.
„Moc nevěřím na demokracii, ta byla dobrá možná v Aténách. O mém osudu dnes rozhodují lidé, kteří politici nacpou párky a opijí.“
– Emília Vášáryová –*
Pokud čekáte nějaké zázračné rozuzlení toho celého, o čem jsem se tu v několika málo odstavcích rozepsal, bohužel vás musím zklamat. Nedočkáte se ho. Samozřejmě, že jsem to celé nepsal jen tak zbůhdarma. Řešení, o kterém celý tento blog byl, jak jsem již naznačil, existuje. Možná ho rozvedu někdy příště :)
Vzhledem k několika málo nápovědám v textu možná někteří z Vás tuší, že jsem se inspiroval jednou knihou mého oblíbeného autora. Pokud tušíte, nechte si to prosím pro sebe. A hlavně, a to zdůrazňuji, řešení není aplikovatelné na stávající stav, neboť se blíží požadovanému pouze z části a byla by potřeba jeho silná reforma. Co Vám ještě mohu přiznat je to, že pokud by skutečně nastal stav, který tento blog přibližuje, já sám bych o volební právo přišel. A je to tak správně.
Moc Vám všem děkuji, pokud jste dočetli až sem. Snad jsem Vás příliš nenudil a budu se těšit na Vaše komentáře.
„Pokud přijmeme zásadu demokracie, že pitomec má stejnou cenu jako nadaný člověk, je třeba zajít o krok dále a připustit, že dva pitomci jsou lepší než jeden nadaný člověk?“
– Leó Szilárd –*
*zdrojem všech uvedených citátů je: https://cs.wikiquote.org/wiki/Demokracie
