Americký sen (92)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O motorech, orlím útoku na slepici a stavebních lapáliích. Vancouver, 11. srpna 2000

Ahoj Ingrid a Franto, od minulého týdne máme zapojenou v Maple View elekřinu. Taky telefon je zadrátovaný, ale práce vypadá nedokončeně. Ještě nebudu příkop zahazovat. Před začátkem prací přišel na obhlídku parťák od elektrické společnosti . Podívá se a povídá „tohle bude jednoduchý“. Nebylo. Náš blbý soused v jednom buldozerovém záchvatu – asi před třemi lety – poškodil zakopaný kábl. Tak koupil – nebo spíš ukradl – nový kábl a zakopal ho hluboko do země. Jeden konec zapojil u rozvaděče místo poškozeného káblu a nikomu nic neřekl. On je blbec elektrikář. Starý, poškozený kábl nechal v zemi. Zbytek se dá snadno uhádnout. Elektrická parta zapojila náš transformátor ke starému káblu, potom v rozvaděči připojili nový kábl na síť a otočili hlavní vypínač. Sloupové pojistky zařvaly a tam, kde kabel končil v zemi, se zvedl sloup kouře. Nepršelo přes dva měsíce, takže za chvíli parta pobíhala s lopatami, zahazovali oheň hlínou. Všechno ale dobře dopadlo, máme elektřinu zapojenou.

Příští týden budu shánět pumpu do studny. Instalace pumpy by měla být poslední větší položka tohoto roku. Odhaduju asi 1500 USD. Materiál a nářadí mám, ještě musím dokončit Dodge (dodávku). Minulý týden jsem přivezl blok motoru z dílny (po generálce). Mám ho namontovaný v autě, teď musím připojit všechna zařízení zpět k motoru. Nemám ještě všechny součástky. Motor se přestal vyrábět před 15 lety. Je to motorová legenda zvaná „nakloněná šestka“, navržený Chryslerem v 50. letech (slant six engine). Motor má neobvyklou kombinaci spolehlivosti, úspornosti a výkonu. Při 115 koních v osobním autě měl spotřebu kolem 35 mil na galon (Passát má asi 28 mil na gallon). V dodávce má asi 20 mil na gallon, teď po opravě doufám, že se spotřeba zlepší.

Minulý týden byl vůbec bohatý na neštěstí. Naše první, vůdčí slepice, se vždycky vydala na špacír mimo ohrádku – pěkně velkou. Jednou se dala do spodní koňské ohrady, kde je všechna vegetace zadupaná a žádný úkryt v dohledu. Jeden z orlí rodinky, co bydlí v Maple View, ji uviděl a šoupl hned dolů. Neměl dobrou míru a zatnul jí drápy do zadku a začal ji klovat. Naštěstí to Mi Cara viděla a běžela slepici na pomoc. Orel nechal večeři jenom když už měl být rozcapený kopytem. Slepice zůstala napůl oškubaná s velkými dírami po drápech, napůl přizabitá. Ale dnes už vypadá dobře. A já mám orlí pero do klobouku. 

Zpět k materiálu a nářadí, vše k tesařské práci – umění přímé čáry a pravého úhlu. Zatím mi čas vychází jenom na jeden den v týdnu na Maple View. V takovém dni jsem zatím kopal příkopy, spravoval cestu, stavěl ploty. Zítra, v sobotu, začnu – po dlouhé době – cvičit vydlabávání a řezání spojů na novém rámu pro stan. Toť vše, musím zaplátovat ještě několik mizerných programů.

Václav