Americký sen (81)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dopis psaný po americku: rychle a nepořádně. Vancouver, 26. února 1997.

Ahoj Ingrid & Franto, zašantročil jsem dopis rozepsaný už od vánoc. Nezbývá než napsat po Americku: rychle a nepořádně. Od 27. ledna jsem v novém zaměstnání – viz mou novou navštívenku. Jsem teď konzultant, pracuju na hodinu na krátkodobých zakázkách. Očekávám, že během tohoto týdne mi Spojená Balíková (United Parcels) doručí stromky a tři sazenice Hydrangea – hortenzií! To mi trvalo, než jsem na to spojení došel.

Tuto sobotu Luisa jede do Salemu (sejlem čteno) na její první závod na kole. Minulou neděli závodila na koni. Máme vypůjčené dva koně. Jeden se jmenuje Tony – quarter horse – volně, mnou přeloženo Americký vojenský kůň. „Quarters“ jsou (bývaly) vojenské baráky. Druhý se jmenuje Taco (čteno tako) – je Paco fino, horský kůň z Peru, přesně přeloženo „hladký krok“. Destiny taky závodila. Koňské závody v ovládání a podobných disciplínách zaberou příliš mnoho času nakládáním, vykládáním, ustájením koní. Příští závod pro nás bude možná v dubnu. Tento týden jsem ani nešel. Viki sama našoupla koně do přívěsu, odvezla je do okresního parku a obrácený postup zpět. 

Bubíka už nemáme. Z ničeho nic se podivočil (později jsme zjistili, že Nemo je Stafforshire terier – hrozně zuřivý pes) a začal nám prát Wenáčí. Dostal občas okamžik, kdy se na něj vrhl a oba se začali prát na život a na smrt. Kdybychom je rychle neodtrhli, roztrhali by se na kusy, ale Nemo by vyhrál. Takže jsme ho dali – za poplatek – jednomu člověku, který cvičí zuřivé psy a pak je prodává. Honza dojel domů v pořádku, i když v Amsterodamu měl povyražení, když těsně před odletem pasažér jménem Muhammad se neukázal u dveří, ale zavazadla si nechal naložit. V několika minutách bylo letadlo vyprázdněné včetně zavazadla Honzy. Dobře mě ta ruka taty Bořivoje vedla, když jsem ji vyráběl. Po této epizodě zůstaly v bedně dvě díry s kusem něčího kufru uvnitř. Kolo zůstalo neporušené. Já vím, že jste měli s bednou hodně obtíží. Kolo jsem sestavoval po součástkách až mi nezbyl čas vymyslet něco lepšího – bednu jsem začal den před odletem. Teď mám lepší metodu. Příště vyrobím bednu z lepenky. Rozříznu ji na letišti a zahodím, později slepím novou na zpáteční cestu. American way!

Až pojedete do Rovenska, pozdravte Pepu Krňávka, on je můj spolužák z průmky. That's it! Jak jsem slíbil. Rychle! Nepořádně! American!

Václav