Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Stávkující školometi a vydařená učební neschopnost. Vancouver, podzim 1993.
Dneska je první pondělí v září – to znamená, že máme svátek práce. Poslední letní táboření a začátek školy. Tady ve Washingtonu škola ale začala už prvního. Vedle v Oregonu mají dolarové prázdniny až do čtrnáctého: školometi nedostali peníze od státu, takže nepracují. Stát nedal školometům, protože poplatníci pořád musí živit ty přeplacené byrokraty, důchodce, co si měli naspořit, lenochy, co nepracují, a tak už toho mají dost a nebudou platit. Ani korunu. A tak to furt jde dokola.
Prvního července jsme se přestěhovali z Bobrova na druhou stranu Kolumbije – mocné řeky – do Vancouveru. Tím pádem jsme blíže stavebnímu pozemku, platíme menší nájem 680 místo 775 USD. Do práce máme oba stejně daleko, i když pro mě byla cesta do Bobrova zajímavější kvůli strmému kopci.
V květnu si Honzík zlomil ruku. Obě kosti v předloktí měl dočista přelomené, předloktí zahnuté do pravého úhlu. Než jsme se dostali domů, Luisa zavolala hasiče, oni, jak už to v Americe chodí, dávají první pomoc. Pak jsme ho odvezli do nemocnice. Tam mně nejdříve změřili obsah portmonky, potom tep Honzovi. Když se ale dali do práce, nemohl jsem si na nic stěžovat. Celkový účet byl asi 2.000 USD. Polovinu zaplatilo pojištění. Polovinu jsem zaplatil ve splátkách. Teď už má Honza ruku jako novou, ani mu to nepřipadne.
Vzpomenul jsem si na poučnou historku z Lake Oswego. Lake Oswego je příměstí bohatců nedaleko Portlandu. V základní škole měli žáka, který neprospíval. Jeho rodiče usoudili, že synáček má „učební neschopnost“ (learning disability), ačkoliv všichni ho znali coby líného rozmazlence, a rodičové udělali následující – věc, která je americká jako kovbojský klobouk: žalovali školu, že neposkytla učební program vyhovující schopnostem jejich syna. Soud vyhráli a synátor dnes studuje na soukromé škole v Massachussetts na školní útraty, placené poplatníky příměstí Lake Oswego. Teď mě taky napadlo, že Beach Boys, populární skupina 70. let, dnes v důchodu, bydlí v Lake Oswego.
Ještě se musím vrátit ke zlomené ruce. Zajímavá věc ve zdravotnictví je, že v nemocnici každá osoba pracuje pro sebe. Nemocnice poskytuje budovu a pošle účet za použití místností pacientovi. Doktor, rentgen, sestry, každý se stará o své a účtuje nezávisle. Teď jsem dostal účet na 80 USD z lékárny za krabičku utišujících prášků. Poslední dva měsíce jsme dostávali týdně nějaké účty, často jsem nemohl ani přijít, za co.
V návrhu domu jsem se ještě nedostal daleko. Začal jsem s rozvržením místností v prostoru a jsem s tím celkem spokojený. Teď navrhuju propojení místností s venkovním okolím a taky trochu vnější vzhled, abych věděl, jak se jednotlivé části spojí dohromady. Celková konstrukce je trámová, ačkoli – možná – vyplním některé stěny hurdiskami mezi trámy. Prostor jsem se snažil víc využít než použít. Zavrhl jsem stavbu na vrcholu kopce, kde by dům musel být nízký a rozlezlý mezi vegetací a stromy. Nejspíše použiju místo těsně pod vrcholem na mírném, urychlujícím se svahu. Dům má tři úrovně, i když podsklepení neladí s návrhem a možná žádné nebude mít, né musí mít tři. Podkroví je obývací: má tři osobní pokoje, koupelnu a „útulek“. „Útulek“ je sdílený pokoj stranou odpoledního ruchu a nepořádku. V tomto pokoji jsou oblíbené předměty umění či užitku, výhled na vzdálený horizont a oblohu.
Václav
