Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Svědectví o americkém bankovnictví a českých poměrech. Winchester, podzim 1991.
12. září. Ahoj Ingrid, dnes mi přišel tvůj dopis ze 4. září. Tento měsíc mi nevychází, posílám 200 USD. Každý následující měsíc pošlu 300 USD, až byste měli 1500 USD nebo kolik bude třeba. Hned mi napiš, že jsi dopis a šek v pořádku dostala. Posílám šek, protože šeky se nedají poplatit cizí osobě: je to nejspolehlivější cesta. Můžeš si buď založit účet v bance – nevýhodou je základní částka, přibližně 300 USD, která musí být vždy v účtu přítomná – nebo můžeš najít banku ochotnou proplatit šek. Ochotu snad podpoří vyplacení částky v Kčs. Potíž je, že vyplácející banka obdrží peníze z vydávající banky až po vrácení šeku zpět a potvrzení převodu peněz bankou vydávající bance vyplácející. Z čehož plyne: obyčejně nedostaneš peníze za šek hned u přepážky, ale později peníze „naběhnou na účet“. Doufám, že to nějak zvládneš.
10. listopadu. Ahoj Ingrid, už najisto poletím do Prahy. Vylétám tuto sobotu, 16. listopadu. Ještě nevím, kde budu bydlet, nejspíš v hotelu Forum. Budu zaučovat od pondělí do soboty 23. listopadu. Přijel bych na neděli 24. listopadu. Ještě nevím, jestli si půjčím auto nebo pojedu vlakem.
Podle zvěstí pražské služby jsou nemožně drahé, drahé tak, že si je americký obchodníček může stěží dovolit. Například: hotely účtují až 200 USD za noc, což je na úrovni nejlepšího hotelu v Bostonu. Na svých cestách do Washigtonu DC nebo Austinu, TX, jsem platil přibližně 60 USD.
Podle plánu bych měl učit do středy 27. listopadu a letět zpět téhož dne odpoledne. Až budu mít letenku v ruce – možná zítra nebo pozítří, zavolám na Lufthansu, aby mi změnili dobu odletu na sobotu 30. listopadu nebo neděli 1. prosince. Pokud se změna povede, jel bych ve středu do Rapotína, pak třeba do Opavy, potom v pátek bych letěl do Stuttgartu a v neděli zpět do Bostonu. Až budu v Praze, pošlu ti telegram.
?Václav
