Americký sen (63)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti.  Americká ajťácká historie v předvečer české revoluce. Arlington, září 1989.

9. září. Ahoj Ingrid a společníci, nedávno jsem vyrobil polici na knížky a časopisy a zrovna mi padl do oka National Geographic s úvodem Faulkner's Mississippi: Drama opíše každý blbec, běžný život jenom dobrý psavec. Vždycky před psaním mě napadne kolik U.S. vyrobených filmů jsem viděl v českých kinech a nikdy mi nedošlo, že oni placatě popsali skutečnou historku – událost, že se nikdo nenamáhal s volbou prostředí. U.S. filmy jsou hrané noviny.

Tím se mi hned zdá psaní dopisu třeba o mé práci těžký úkol. Teď pracuju na čtvrtém místě a nemůžu se dočkat chvíle, až budu na svém pátém U.S. zaměstnání. Hned po příjezdu do Bostonu jsem dostal místo v ITQ Boston – tehdy společnosti o 27 lidech – většinou s inženýrským vzděláním – lidí, kteří nerozuměli a podceňovali programování – ačkoliv se programováním živí. Tehdy ještě naivní jsem se snažil napravovat spolupracovníky, odchovance M.I.T., kteří nerozuměli základním chytům našeho řemesla. Dost lidí mě raději nevidělo než vidělo, po dvou letech mně to došlo a přestoupil jsem do Teleprocessingu. Opět malá společnost tehdy o pěti lidech – zkráceně se společnost jmenovala TPS. TPS se živila výrobou programů na zakázku, když jsem nastoupil, zrovna uzavřeli smlouvu s místní největší a U.S. nejlepší nemocnicí Beth Israel Hospital na program, který by sám o sobě vybíral peníze z dlužníků. Norman – hlava TPS – špatně odhadl rozsah projektu, nebo se snažil dostat zadání za každou cenu. Technicky jsem vedl projekt a měl jsem úplně „volnou ruku“. Nejdřív jsme napsali dokumentaci, formálně odvodili programy, které se překládaly na poprvé bez chyb a počítají bez chyb ještě v tomto okamžiku psaní dopisu. Smlouva s B.J. Hospital byla tvrdá – málo peněz pro TPS, pracovali jsme 9 hodin denně většinou šest dní v týdnu. Týden dovolené za rok. Práce trvala dva roky, doba dost dlouhá na to, aby každá změna byla k lepšímu. Tehdy jsem přestoupil do Xenotrons čerstvě koupenému společností Hell Graphic – pobočkou Siemens. Xenotrons vyrábí zařízení pro elektronická vydavatelství, hlavními zákazníky jsou noviny, propagační oddělení velkých obchodů. Tentokrát jsem měl dost pohodlné místo hlavního inženýra programovacího oddělení (principal software engineer). Výhodou byl pomalý vývoj existujícího výrobku, nevýhodou, že výrobek je obrovský slepenec udržovaný v chodu nepolevujícím úsilím programujících pimoňů odstraňujících staré chyby a dělajících nové.

Odbočka. Teď musím odbočit k popisu zaměstnání Lovce lebek = Headhunter. V U.S. zaměstnanec drží hubu a krok a neprozradí, kolik vydělává. Když prostředí nesedí, najdi jiné prostředí. Lovec lebek je zprostředkovatel práce. Každá společnost udržuje spojení s několika a každý (nebo alespoň většina) lidí má spojení na dva tři lovce – kromě sledování inzerátů v novinách. Konec odbočky.

No a jeden takový headhunter mě uvedl k mému nynějšímu zaměstnavateli – Creystone Technology Corporation, na kus řeči. C.T.C. byli celí žhaví zkusit formální metodu programování – věc neproveditelná v Xenotrons bez zahození „výrobku“ a započetí znova.

C.T.C. je malá společnost – 10 lidí – vyrábějících překladače na MUMPS (=spalničky), jinak programovací notace. Vůdce šedého kmene Ríša Nůžky si představoval, že mu ukážu „královskou cestu ku geometrii“ - zde programování. Brzo zjistil, že královská cesta není, takže dohlíží, aby se programovalo po jeho. Jestliže napsal – měřeno úrovní jiných překladačů – úspěšný program „z hlavy“ - není to žádná záruka, že může zvládnout programy, které se vykonávají souběžně. Zkrátka, jsem na místě, které je pravý opak mých představ. Navíc je v Massachussets a U.S. mírná krize a podniky více šetří – nenakupují lidi na vyšších pozicích, zrovna když potřebuju změnu a rychle.

Jinak jezdím, jako jsem vždycky jezdil, do práce na kole (ne, ne – do ITQ jsem běhal, protože to bylo blízko).

Kdybys Ingrid potkala někoho z mé SŠPS třídy – řekni mu, ať mi pošlou pozvánku na 20. výročí maturity, které bude v roce 1990 – že se stavím. Chystám se napsat pohlednici třídnímu rozesílateli Václavu Berešovi, ale nevím, jestli bydlí na staré adrese v Březinové ulici.

Stavění: Ceny pozemků v Massachusetts jsou obrovské, stejně jako jsou nájmy. Nejde platit nájem a koupit pozemek. V místech levných pozemků není dost práce. Když máš práci, dostáváš dva týdny dovolené, jeden týden se ztratí na nezbytné vyřizování (teď občanství, pohovor ve škole, hledání jiné práce). Volného času máme jako cementu ve Stavebninách.

Občas promýšlím stavební projekt, protože nejdůležitější je správný nápad. Uvažuju o stavbě na svahu – teď zkouším natočit uhlopříčky podlaží rovnoběžně s vrstevnicemi terénu. Ale ne aby kusy stavby více trčely ven.

Tak skládám různě, aby:

- uvnitř byl dojem, že pokoj je víc součástí venku než součástí budovy
- nebyly přetížené (provozem) chodby nebo hala
- vnějšek zapadal (netrčel ven) do necivilizovaného prostředí
- budova nebyla snadno nebo nepozorovatelně přístupná vetřelci
- nebylo potřeba víc materiálu nebo úsilí než na běžné stavby

Před šesti lety se v novinách o Evropě skoro vůbec nepsalo. Teď se píše hodně, ale jen o zprávách – událostech. Proto jsou zmínky o Československu vzácné. Úvahy, články z pozadí, rozbory, dohady neexistují.

18. září. Poslední dobou jsem opravoval knihu, kterou můj kamarád chystá k vydání, potom jsem psal dopisy zaměstnavatelům – posledně jsem napsal dva do Oregonu a jeden do Washigtonu – píšu každý den jeden dopis. Takže už nepokračuju v mém úmyslu či zámyslu pokračovat v tomto dopise.

Václav