Americký sen (62)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti.  Dobrá věc je USD USD USD. Moc. Arlington, 3. listopadu 1988.

Ahoj Ingrid a rapotínská společnosti, děkujeme za dopis, dlóóóuho očekávaný. Po velice drsném létě máme celkem studený podzim zde a děcka jsou pěkně ve škole.

Myslela jsem si, že touhle dobou budeme už někde v klidu ve svým a budu se doma věnovat své fotografii a budování poliček z cedrového dřeva a v pracovním oděvu si velebit orlí hnízdo, ale stále adresa jest nezměněná a píchnout není do čeho, poněvadž se to nesmí v cizím domě. Pouze přibylo krámů všelijakých, co se musí stále oprašovat, aby se nezkazily. Velice mě to sere a piju pivo, abych to zde vydržela a asi mi nezbude, než jít do práce, neboť zde doma práce není možná, poněvadž se nesmí s ničím hnusným hnout. Povídám, pojď si koupit kus země a postavit srub na začátek, jenom ať mě už nikdo nezlobí (což znamená pěkně česky nesere) co můžu a co nemůžu a který ty kytky a jak vysoký si nasadím a zda děcka můžou v osm večer cvičit. Moje teorie nezabírá, Ingrid, napiš bráškovi dopis, jestli to vidíš stejně jako já.

Stromy už jsou i holé a listí se válí po zemi, auta ho pěkně rozprašují do stran a ze stromů pořád něco padá, vypadá to pěkně. Nosíme zimníky a rukavice, ve Vermontu napadlo šest centimetrů sněhu přes noc. Svatby už nedělám, otázka je, co dělám. Svatby nedělám, protože je hrozný je zde dělat za podmínek, za kterých jsem je dělala: ani jedna fotka není moje, a byly tam některé dobré, ale nevyužité. Ingrid, máš knížku, co jsme poslali lodí? Je to vyhovující pro tebe? Napiš, co potřebuješ, knížky tu jsou.

Hadry chce Jana, ale ze zásady už hadry (oblečení) neposílám – je to k ničemu. Hadry se dají nakoupit jeden za 300 USD nebo jeden za 1 USD. Rozdíl v tom není nic moc, ale v knížkách je. Hadry nakoupíš za třicet minut, máš-li na to a stojí-li ti to za to, rozum do hlavičky se lehko nenasypá.

Mám zde společnost kocoura Toto, spí na pohovce a chrápe – znáš to? Nepřede, ale lidsky chrápe. Asi je hrozně utahaný, protože je svědomitý – všecky kočky okolo jsou těhotné, anebo tak aspoň vypadají. Ingrid, je zde spousta vlny k pletení – to mi připadá pěkné a tvořivé. Máš čas na pletení? Napiš mi barvy. Všecko, jenom ne úpadkové sezónní hadry, těch máme zde strašně moc. Dobrá věc je USD USD USD. Moc.

Tak nic moc nenakupuju a chodím jako strašák do zelí. Václav změnil práci, chodí domů zase pozdě a někdy doma dělá a ve volných chvílích oprašuje kánoe, na kterých v dalších volných chvílích jezdí zde po konzervách. Říkám, pojď pryč, může to ještě vydržet teď, ale neposlouchá, nevím, jestli to nevidím já špatně, říká, že neumím uvařit ani čaj. No doufám, že se to všecko brzo vykrystalizuje, protože asi už nemíním jít se zaměstnat a být zde a poslouchat litanie domácího (který je ale hodný docela proti jiným). Ingrid, zdravím vás všecky a jestli se ti zdám být primitivní nevzdělaný cvok, což mi bylo řečeno, napiš i to, prosím, tobě to budu věřit.

Ahoj Viki