Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kultura v Brně a co do úst v Čechách a na Kubě. Brno, prosinec 1979.
Ahoj Ingrid, dnes jsme dostali dopis, prohlíželi jsme si známky a kolik stojí a Václav říká, že jedno peso má 100 centamos a nevíme, jestli si můžou koupit rohlík nebo kuře za to. Tak nám to napiš, abychom byli chytří. Taky se nám líbíte na zaslané podobence, máte sice trochu tupější výrazy, než vás máme v paměti, ale to bude tím horkem, jak píšeš. V horku jsem taky jak chcíplá myš.
Ingrid, co tam proboha jíte? Brambory nejsou, cibulka není, kuře není, maso není, je aspoň ten pták či vajíčko, jak píše Bohoušek, krupice a chleba a rýže? Já tady kolikrát už nadávám na zásobování, ale toto si neumím vůbec ani představit, jako asi dost věcí. Že by prostě nebylo z čeho uklohnit něco k obědu, aby z toho nebyla v žaludku jen koule “z plynových jen hadrů” na jednu hodinu a děsivý pocit v puse via krupice, knedle, rýže sladká a chléb s máslem. Václav říká, že ale takové 2 kg pomerančů denně zbaštíte jako nic - každý. Vašek by snědl na posezení 10 kg s chutí - tak se ohodnotil, jenže to nemůže dokázat. Ale já ho převezu, ať si nemyslí, a pak ho budu cpát hůlkama jako husu krmnou, jestli už nebude chtít. To bude asi tak v lednu, jestli se nepřestanou pomeranče dovážet. Dnes je třeba Mikuláše, v krámech ale měli ovoce v pondělí - kolik kdo chtěl. Natěšení lidé stáli řady a vše skoupili, v úterý už v Brně nebyla ani bobule např. grepu - opět jablíčka se prodávala. Václav byl v úterý v Praze, říkal, že je tam všeho dosti. Taky mamka poslala k Mikuláši balíka a v něm i mandarinky, což je vzácnost. Ona ale má v obchodě sestru, poslala taky kakao a arašídy a dřevěné kostky starodávné s obrázkama. Všecko, co není nikde a už jsem přestala shánět, protože se radši obejdu.
Jinak dražší tady prozatím není nic, až s 1. lednem snad látky a konfekce a potraviny v Blansku, říká Václav, ve spořitelně dávají jen po 1000 korunách a všichni se snaží co nejvíc si nahrabat věci do zásoby a co by snad chtěli.
Na Mikuláše jsme měli čerty s čajem, čerti byli dobří s ořechy, mandlema a rozinkama, měli jsme dva mladé čerty a jednoho zasloužilého pekelníka s toporným obličejem, špatně mu nakynula hlava, jednoho mlaďocha jsem slupla na posezení a teď mi nedá pokoje a je z něj v žaludku prázdná těstová koule, koule děsivá a nepříjemná a ani nebyl tak velký a rohatý. Ingrid, už jdu dnes spát.
Pokračování druhý den. Ahoj, načerpala jsem nových sil ku psaní dopisu a trpělivost tu taky mám; píšu Vaškovým perem - trpělivost došla. To je hrůza, jak tím může psát. Dnes je zlatá neděle a v obchodech otevřeno, Václav doma, tak jsem se ponořila do proudění v ulicích centra a nechala se vnést do různých mně potřebných obchodních domů. To stačilo jen se vždy dostat ke kraji, pravda tam byli lidé, kteří taky někam chtěli odbočit. Koupila jsem konečně bavlnu š. 140, kterou jsem sháněla, a koš na prádlo, který potřebuju já a zpočátku taky očekávané miminko.
Na horách je všude sníh, tady se udržel do dnešního poledne; bylo teplo jako na jaře, se zářivým sluncem. Holubi si to taky popletli a před okny nám vystřídali vrány - všechno jsou to pipi - jak říká náš pacholík. Ten konečně chodí sem a tam, už jsem se bála, že ti vrátím všechny kalhotky na kolenou prošoupané. Taky už náš synek pozná “základní zvíře, kočku”. Psy na potkání objímá.
Ještě to zdražování - nevím, jak to bude; v Řempu jsou ale ve výloze dva košíčky umělé a tak nemožné, že tam prostě jsou, zmizely všechny nutrie a bobři, kteří tam visívali celou zimu a dnes v neděli byly postavičky sice za skleněnými dveřmi vidět, ale v pozadí už bylo vidět jen prázdné regály a taktéž ramínka a žádné zákazníky. Koupila jsem kokos, ale nechutná nám. Mně z “takového” ovoce zbývá ochutnat už jen ananas, z kokosu je pěkná miska.
Ingrid ahoj, pozdravuj rodinu a že jim přejeme taky všechno krásné do nového roku. Bohouškovi vyřiď, ať se nenechá mlátit, ale ať mu táta vyrobí pořádný prak. Kvůli tomu jsem ve 3. třídě málem dostala dvojku z mravů. A že mu děkujeme za dopis, příště ať napíše víc.
Pokračování po Ježíškovi. Dostala dostala jsem od Ježíška nové plnicí pero, tak je musím hned vyzkoušet. Je 19:30 a my už jsme snědli vše, nač jsme měli chuť, teď už jsme tu zbyli my dva bdělí u stolu a že máme chvilku klidu, než nám začne padat hlava, tak se dal Václav do čtení svých čerstvých knih a já tedy zkouším to pero. Lehce běží po papíru, jsem velice spokojená. Už delší dobu jsme měli sesmolený dopis a zabalený s tenkou knížkou o Haškovi na uzly, ale bylo nám řečeno u přepážky, že by to přišlo na 500 Kčs; to jsme zrovinka u sebe neměli, tak se to zase stáhne, asi až přijedete. To je zvláštní, že to jenom se vždycky tak divíme, měli jsme teď spoustu peněz, brala jsem konečně zas mateřskou, ale pořád jsme sem tam něco koupili a naposledy nakoupili na tu dobu vánoční se 4 dny volna a v sobotu jsme byli v kině s Vlastou Burianem - Funebrák - a teď máme asi 1,20 Kčs a 12 bonů. Ale jíme hlavně maso a mlsky a když to vyjde na středu krásně, na čtvrtek nám moc nezbude, ale Václav pojede na kole do Blanska pro zálohu a to bude zase dobře - pomeranče a jablka nové - mňam.
Od zítřka si děláme “mkrvové kopce” - mrkev + citrón + cukr + kokos třeba - dnes Václav načal tu citrónovou láhev - Ingrid, to je učiněný mlsek I. třídy, furt musíme mlsat. Ta kůra tomu dala ještě takové zvláštní aroma - radost pojídat.
S velkou radostí jsem nastrojila strom, malý ale neprojevil takové nadšení, jak jsme při té novotě očekávali. On neví ještě, co si má považovat. Nejvíc se mu líbily prskavky a baňky “šišky”, které drží na tom papíru, a jdou pěkně stahovat.
Celý den dnes pršelo - hory ale mají sníh - teplota se pohybuje (prý) od -5 stupňů v noci k +5 stupňům ve dne. Takže žádná idyla tady není. Hrozny stojí 16-24 Kčs, prý jsou španělské.
Václav teď bude mít zkoušky, první v lednu, tak bude se mnou doma. Už vlastně doma je od pátku a učí malého na hrnec a všelijak jinak je prospěšný.
Viki
