Americký sen (54)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O škole fotografie a rozdílu mezi farmáři z Texasu a Vermontu. Boston, 8. února 1986.

Ahoj Ingrid, včera jsem půjčila z knihovny knížku s fotografiemi jurt a plání a i životní styl je tam možná trochu vidět. Vnitřek jurty se mi docela líbí, pláně už méně. Představila jsem si tam Bohouše u vrtné věže, ve větru.

Na mamce je vidět, jak už se těší domů, přečetla naráz celou knížku a je jí smutno po zvířatech a hádkách s tátou. Jak mi tak někdy povídá, celkem se nic dobrého v naší rodině neděje, všecko starosti, které by snad být nemusely; opilství se táhne od kolena XY dodnes.

Venku je střídavě slunečno a sněžení, nikam mě to teď netáhne. Středy chodím do kurzu, co dělá podnik Bachrach, starý 118 let. Založil ho Němec. Na programu jsou:

a) řeči o výtečnosti studia
b) věci z historie výtečnosti studia
c) krocení individuí do obrazu představy studia o velkém a ušlechtilém PRO (fotografovi)

No snad mi to na škodu moc nebude, peníze potřebuju. Cítím se asi jako Ty ve školství, ale něco z výkladu je opravdu užitečné a hodí se a je to o moc lepší, než nedělat nic. Ingrid, celkem se mi zdá, že čím víc fotek udělám, tím víc musím udělat. Mám trable s bleskovými světly, které se používají hodně často, ale které mě „kalí“. Všecka poezie je z toho focení pryč a člověk jenom počítá. Celkem to vypadá, že jestli se tím budu chtít opravdu živit, tak si hlavně koupím dobrou kalkulačku.

Tak, z jiného soudku: je sobota odpoledne, na zahradě je čerstvý sněhový kopec k sáňkování a lyžování postavený (made in Václav). Děckám se nechce ven, modelují pravěké ještěry a mluví u toho anglicky. Václav si hraje s Destiny, strkají si malého psa a kočku, plyšové hračky. Mourovatý kocourek Mňau byl párkrát marně za zavřenými dveřmi určitě, tak to vzdal. Zvykl si na nás v létě, kdy dveře na terasu byly pořád otevřené. Ingrid, jdu se zase učit fotit s bleskem, aby mi to vycházelo, jak chci já a ne blesk.

Ahoj a napiš, kdybys někdy měla v tom Mongolsku čas a chuť, nafoť nebo namaluj něco, ať to můžu porovnat s mojí knihou. Ve zvláštním dopise bez psaníčka posílám sexuální kalhotky jako celkem blbý fór. Co prý je z tohohle, když chybí základní životní potřeby – autor Václav. Já kalhotky a podobné věci ještě mám za základní životní potřeby – vidíš, jak dobře se mám. Kalhotky jsou ale bavlněné a tudíž snad nositelné a nehorázný motýl na podbřišku snad nebude škrábat. Václav mě takhle prakticky usazuje a posazuje zpátky na životní dráhu, za což mu můžu být vděčná i mít mu to za zlé – dělám to podle nálady momentální. Napiš, jaké je počasí, jestli došel medvěd – talisman.

Viki

0. „Bude tretia svetova vojna? - Nie, iba taký boj za mier, že nezostaně kameň na kameni.“

1. Přijede farmář z Texasu do Vermontu a zastaví se s jiným farmářem. Poslóché člověče, jak velkou máš farmu? Vidíš tam ten kameň? Jo. A vidíš tam ten strom? Jo. Tak od toho kameňa po ten strom. To já, říká Texan, když si vezmu svůj trak (správně psáno truck = náklaďák) a vyjedu z jednoho konce mojí farmy, tak můžu jet celý den a ještě nebudu na druhém konci. Jo jo, vzdychne Vermonťan, já mám taky takový trak.

Václav