Americký sen (44)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kapitoly z americké historie, pracovní zážitky a Mikuláš. Arlington, podzim, zima 1984.

24. listopad. Ahoj Ingrid a Bohouši, 22. listopadu byl Thanksgiving day - Den díkůvzdání. Je to po vánocích druhý nejoblíbenější svátek - jsou stejně jako o vánocích dva dny volna. Zhruba kolem roku 1600 se vydali první osadníci (asi pronásledovaní Protestanti - myslím si) z Anglie do Ameriky. Po 66 dnech dorazili na lodi Mayflower, po velkých nesnázích, do Ameriky. Na cestě zažili několik bouří. V Americe, někde v blízkosti Bostonu, se jim dařilo dobře. Bývalo tady hodně zvěře a ptactva a zvláště pak krocanů. Šťastné zakončení obtížné cesty bylo důvodem k oslavování a že bylo hodně krocanů po ruce, stal se krocan Thanksgiving turkey. Thanksgiving day je zahajovací den vánočního času. Od včerejška je všude plná vánoční výzdoba se stromky a Mikuláši a commercials (komeršls = reklamy).

Spletl jsem se, už je neděle 25.11. Zítra zas musím do práce, ke svým průměrným americkým kolegům. Na jedné konferenci mělo jisté individuum z IBN přednášku s názvem “Augmented software workshop” (přidružená výroba programů). Promítal k přednášce film a scénu na níž několik programátorů klapalo na terminálech komentoval hrdě: “No geniuses here, just a bunch of averadge Americans” (nejsou zde žádní géniové, zde vidíte jen skupinku průměrných Američanů). IBN je pověstná nízkou úrovní software a protiintelektuálním postojem (nebo spíš protiinteligentstvím).

Každé ráno, vcházeje do dveří ITQ si říkám, “No geniuses here, just a bunch of average Americans.” Zas mě ti Američani nasrali. Nedostal jsem přidáno, což je v této společnosti zásadní šlápnutí vedle. V okamžiku, kdy jsem mohl mít jen stín tušení - už jsem měl pracovat jinde. Potíž je, že každý drží americký úsměv, všechno je terrific (nádherné) a při prvním vhodném okamžiku tě vezmou mezi rohy. Já jsem chtěl poučovat svého bossa, jak se má správně programovat. Zlaté pravidlo 1: boss ví nejlépe, jak se co dělá. Když jsem programoval výrobu kukuřičných lupínků, psal (vyvíjel) jsem programy spolu s důkazem správnosti. Protože se mi takový postup osvědčil, napsal jsem o tom pětistránkovou zprávu a dal ji přečíst několika lidem. Za největší úspěch považuju to, že se mi podařilo napsat ony kukuřičné programy na několika málo stranách. Programy, navzdory důkazům správnosti, nebyly úplně bez chyb - chyby jsem ale rychle a bez námahy odstranil. Za několik dnů po rozšíření pamfletu si mě boss povolal, že není spokojen s mou prací, že si všiml, že se zajímám o správnost programů a že mé programy jsou velice jednoduché (negativní přídech!) a přesto v nich jsou chyby (!). Od té doby se v mých programech neukázala jediná chyba, zato boss už sedm měsíců opravuje svou práci a ještě bude po několik měsíců pokračovat. K hledání a opravování si vzal několik lidí k ruce. Tyto opravy a hlavně hledání chyb v jeho programech ho přivádějí k euforii, protože obrovská složitost jeho programů a záludnost chyb jej utvrzují ve vědomí, že zvládl neobyčejně složitý úkol.

V ITQ je z programátorského hlediska několik dobrých lidí, se kterými bych mohl spolupracovat. Na neštěstí, podle přísloví odříkaného chleba největší krajíc, jsem byl vybrán do bossovy skupiny, abych psal ty jeho sračky - tj. abych testoval jeho programy a hledal chyby. Motto mé zprávy je, že testování programů je k ničemu - jest to temný středověk v programování. Jinak lidi v ITQ jsou všeobecně příjemní, ale jsem tam v Milanově situaci, nemůžu se bavit o testování a takových věcech jako je debugger (odbroukovač - nástroj k hledání chyb), nemůžu se bavit o akciích - je mi špatně z takových plytkých kydů a nemůžu komunikovat o tom, co považuju v programování za důležité.

Václav

8. PROSINCE. AHOJ BOHOUŠKU, NEJDŘÍVE TĚ VŠICHNI ZDRAVÍME. MÁME DNES PRVNÍ SNÍH A TAK DĚCKA TRÁVÍ ČAS VENKU. V NEDĚLI PŘIJDE MIKULÁŠ, ALE V AMERICE JINAK CHODÍ AŽ O VÁNOCÍCH A NECHODÍ JEŽÍŠEK. DNES JSME KOUPILI STROMEČEK A POZÍTŘÍ, TO JE V PONDĚLÍ, JEJ BUDEME ZDOBIT. BUDEME Z POSLEDNÍCH, LIDÉ UŽ MAJÍ STROMEČKY HODNĚ POSTAVENÉ, DĚCKA TO VIDÍ A TAKY UŽ CHCOU.

DNES ODPOLEDNE JSME BYLI S DĚCKAMA SÁŇKOVAT V BLÍZKÉM PARKU A SNĚHU BYLO JENOM TOLIK, ŽE SÁŇKY JELY TAK TAK. DNES ZASE NIC NEPŘIPADLO, ALE MRÁZ JE POŘÁDNÝ. JÁ UŽ NIKDE NEPRACUJU, DĚCKÁM SE TO LÍBÍ, MNĚ A VÁCLAVOVI TROCHU MÉNĚ. ANI LUISA NECHODÍ DO ŠKOLKY, SPOLU CHODÍME DO KNIHOVNY A POMÁHÁ MNĚ UKLÍZET, NĚKDY JE ALE ZLÁ A ZDÁ SE MI, ŽE JI MRZÍ, ŽE NECHTĚLA DO ŠKOLY JAKO HONZÍK. DNES NÁM TAKY CHCÍPLA DALŠÍ RYBA A MOC PĚKNÁ BYLA, CELÁ ČERNÁ A VELIKÁ. KDOVÍ, CO SE JÍ STALO. SPLÁCHLA JSEM TU RYBU DO ZÁCHODU A LUISA SE NA TO DÍVALA A KDYŽ RYBA MIZELA DOLŮ, ŘEKLA „BÁJ BÁJ, RYBO“. MÁME CELOU LÍHEŇ MALÝCH RYB, ALE NEJSOU TAK PĚKNÉ.

BOHOUŠKU, PSALA JSEM TI DOPIS ASI PŘED MĚSÍCEM, DOŠEL TI? BYLA TAM ZNÁMKA SE PSY. DOUFÁM, ŽE SE TI TOHLE BUDE DOBŘE ČÍST, I KDYŽ TU NEJSOU HÁČKY A ČÁRKY. MOŽNÁ JE TAM UDĚLÁM, AŽ DOPÍŠU DOPIS.

ZÍTRA JE UŽ NEDĚLE A TEN MIKULÁŠ VE WINCHESTRU, TAK BYCH SI CHTĚLA NECHAT MÍSTO A NAPSAT, JAKÉ TO BYLO A JESTLI DĚCKA NĚCO DOSTALA A NEBO NIC. TAKY NÁM NAPIŠ PRŮBĚH VAŠICH VÁNOC A MIKULÁŠŮ, AŤ MŮŽU DĚCKÁM ŘÍCT, JESTLI JSTE ZLOBILI A NEBO NE. AMERICKÝ SANTA NIKOLAS TU VČERA NECHAL CELOU UPOCENOU ZPRÁVU A JAKÉSI OBRÁZKY MYŠÍ, NA LÍSTKU BYLO NAPSÁNO, ŽE LÍTÁ PO SVĚTĚ CELÝ UPOCENÝ A JE Z TOHO CELÝ PRYČ, ŽÁDNÉ DĚTI PRÝ NEJSOU NA SVÉM MÍSTĚ A VŠECKY JSOU ZPŘEHÁZENÉ A ANI SANTA, ANI JEŽÍŠEK, ŽE SE V TOM VYZNAT NEMŮŽOU, PRÝ MÁME ZATÍM POSLAT TYTO MYŠI, ABY ASPOŇ NĚCO DO VÁNOC DOŠLO, PRÝ SE LIDI DNES STRAŠNĚ STĚHUJOU Z MÍSTA NA MÍSTO A ŽE DŘÍVE TO TAK NEBÝVALO, ALE TO MU NEVĚŘÍM, URČITĚ TO BYLO I DŘÍVE, JENOM SE MU NECHCE LÍTAT Z AMERIKY DO EVROPY A ZPÁTKY. A NEBO SE BOJÍ, ŽE JE SVATÝ. TOŽ POSÍLÁME MYŠI A JSME ZVĚDAVÍ, JESTLI SPLNÍ SVŮJ SLIB A PO VÁNOCÍCH DO ČESKOSLOVENSKA PŘILETÍ. MUSÍŠ NÁM O TOM NAPSAT.

BOHOUŠKU, POZDRAVUJ MAMINKU A TÁTU A HANIČKU A VAŠÍKA A URČITĚ NAPIŠ. JÁ UŽ TO RADŠI ASI POŠLU A O MIKULÁŠI NAPÍŠU PO VÁNOCÍCH.

ZDRAVÍ VÁS TETA VIKI A VIKI BEZ TETY, NEZMRZNĚTE,
PROSÍM VÁS, PROTOŽE SE TĚŠÍM, AŽ VÁS NĚKDY UVIDÍM.
PŘEJU VÁM PĚKNÉ VÁNOCE A V NOVÉM ROCE VŠECHNO JEN
JEN TO NEJLEPŠÍ A JAKKOLI JE TO FRÁZE, CÍTÍM JAK
JAK TA DÁLKA A NEMOŽNOST SE VIDĚT JÍ DÁVÁ PUNC PRAVOSTI.

AHOJ FALEŠNÍCI, FALEŠNICE VIKI