Americký sen (15)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Prodejní leč na Babettu. Blansko, listopad, prosinec 1981.

Ahoj Ingrid. Nemohli jsme přijet, protože jsem chtěl přestříkat Babettu (když už mám tu možnost). Doufám, že po zdražení benzínu nedáš přednost kolu před Babettou. Teď jsem ji dobře spravil a jezdí jako drak. To opravdu, to není prodejní leč.

Václav

Ahoj Ingrid a všichni v Rapotíně a ahoj nové kočky, co jsem přijela od našich, tak se pořád (každý den) chystám napsat a poslat přebytky oblečení, až to dopadá se mnou tak, že ten příjemný úkon, který mi ale stále ne a ne vyjít, mě pronásleduje ze spaní a dnes tedy se silou mocí odtrhnu od lepení různých tapet - neboť už 14 dní mě “cosi” drží a nedá mi pokoje, dokud (snad) dušička nebude … a píšu, balím a zítra posílám.

Mělas přijet, mamka nachystala mlsků a pochutin všeho druhu pro tak vzácnou návštěvu (a vše v neúměrném množství, neboť počítala snad se dvěma celými rodinami). Honzík je dneska poprvé ve školce a Luisa absolvovala jednu hodinu v jeslích. Dopíšu, snad zabalím a půjdu si pro chlapečka s červenýma opuchlýma očima. Ach jo. Ale tolik se těšil a celou cestu do školky utíkal.

Ingrid, byl tady na kredenci ještě jeden Domov a taky druhý klíč od mopeda ti posílám a taky jsem upletla pro Vašíka svetr “abyhnednebylmalý”, tak snad jej Bohoušek moc velký mít nebude. Jo, umělohmotné oblečky posílám, když nic jiného, dobře se s nima podpaluje.

Ještě jsem chtěla napsat Bohouškovi:

AHOJ BOHOUŠKU, TAK MI ŘÍKAL VÁCLAV, ŽE RÁD POČÍTÁŠ MNOŽINY A ŽE JIŽ JSI V TOM VELIKÝ MISTR, TO JSOU VĚCI; BOHOUŠKU, NAPIŠ MI DOPIS NEBO NĚCO NAMALUJ, NAMALUJ TŘEBA SEBE, JAK SEDÍŠ A POČÍTÁŠ MNOŽINY; JÁ UŽ ANI  NEVÍM, JAK VYPADÁŠ.

POZDRAVUJ OD NÁS VAŠÍKA A HANIČKU A AŤ VÁM MIKULÁŠ NADĚLÍ SPOUSTU MLSKŮ.

Ingrid ahoj, napiš aspoň nebo přijeďte tady, ať je sranda nějaká, krucinál, tak bych přijela, ale jaksi mě to nezvykle uondává a tak se mi chce spááát… Tak až na jaře, až bude teplíčko, bouchnu sebou u vás na seník, jestli bude ještě.

Viki