Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Výdobytky moderní domácnosti a fotografování. Blansko, 17. září 1981.
Ahoj Ingrid, zdravím tě z blanenského sídla. Díky za dopis, který nás konečně zpravil o tom, že jste všichni zdrávi (živi a zdrávi).
My jsme na tom podobně. Teď v neděli, jestli se pro nás zastaví známí, pojedeme na týden do Štramberka. Václav musí zůstat doma, protože už nemá dovolenou. Ingrid, máme k tobě otázku, a sice, jestli bys nechtěla ten náš pekelný stroj babetku; nevím, jestli to není trapné, ale protože to jinak nejde, tak za 1500 Kčs. Napiš nám, kdybys to nechtěla (ale chtěj, Václav to spravil, jezdí to líp než Babetty z obchodu), tak to zkusíme prodat na inzerát.
Počítám, že bychom se stavili v Rapotíně v říjnu (táhne mě to všude jinde kromě Blanska), že by si vzal Václav studijní volno a bylo to. Jenom už taky nemám žádné zásoby energie, kromě na břichu pneumatiky - ale v tom to nevězí - tak ty cesty si už vždycky pořádně rozmýšlím a když se něco moc rozmýšlí, tak je z toho takový divný pocit a vlastně z ničeho nic není. Teď je to už lepší, známí nám nechali automatickou pračku a to je k nevíře - 1 práce těžké (asi se teď směješ, ale i když se necítím “ženuška křehoučká” - chtěla bych jezdit na Hondě - na tvém místě bych byla pod drnem asi už 1 roku), je pryč a S CHUTÍ dělám i fotky - což se mi stále nedaří, zatraceně. Předtím, než jsem ze Štramberka odešla do Brna, jsem měla vypracovaný systém v laboratoři, zručnost a myslela jsem z velké části (asi z 1) jenom na to a chodila jsem s foťákem ve dne, v pracovní době vyvolávala filmy a v noci (když jsem nebyla na rande) jsem dělala fotečky - to jsem ale zaběhla, po čtyřicítce se k tomu vrátím, jenom tak třeba pro sebe.
Ale že jsem ze Štramberka odešla, to považuju přeze všecko za veliké štěstí. Blansko taky opustíme na 100% - já se utěšuju, že jsem tady poslední rok, jinak by to bylo k nevydržení - městem se to zove od roku 1904, teprve od roku 1960 je tady ONV, OV KSČ a Státní banka československá mohutně staví, a že to už dnes skoro všechno postavili (až na malé výjimky), je všude poznat - nestačil se jim vyvinout vkus a vše je na jedno brdo a zdrhané.
Ještě - asi už jsem ti psala, že zůstanu rok doma, nedostali jsme jesle ani školku. Aspoň děcka si mě užijí. A do komunálu tady se mi stejně dvakrát nechtělo. Děcka jsou už fajn, je s nima sranda, spí skoro tak málo jako my a užívají života.
Napadlo mě, jestli bys nepřijela příští týden do Štramberka, budu odjíždět v sobotu (do Blanska zase).
Ahoj a pozdravuj macky, Bohouše a školometa.
Viki
