Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Poslední prázdniny v Československu. Blansko, srpen 1981.
Ahoj Ingrid, díky za balík hrušek, došly z 80% jedlé, což je úspěch veliký. Ptáš se na meruně; já jsem tady nosem o ně nezavadila a Václav jednou přinesl cosi v usmoleném sáčku od svačiny, bylo to něco mezi plánětem, švestkou nezralou a angreštem; byly to ale meruňky. V sobotu jsem byla v Brně na zeleném rynku, ale ani tam se nic nenašlo. Tak nějak… Je sice srpen, ale z veškerých pochutin jíme zelí, rajčata, brambory a mrkev - to je v obchodě kromě mrkve pořád; co sníme navíc, to nakrademe v polích a u silnic při výletech na kole (nakradu já, abych neočernila Václava). Začátkem září pojedem k našim a bude snad pohoda.
Místo meruní posílám oblečky. Přišly hodně oblečky akrylové, napiš, jestli to děckám dáváš (hlavně ty gatě - osobně je nevystojím ani na doma či ani na ven a doma už vůbec ne). Ale, přeber si to sama.
Byla jsem asi 20. července u našich, ale byla tam Sodoma - Gomora, tak jsem odjechala domů. U bráchy mají od 2. srpna holčičku, jmenuje se Andrea. Chtěla jsem přijet minulý týden na Babettě, ale Václav ji opět rozebral, takže pojízdná bude snad v lednu a pak na ní snad přijedu. S děckama si přijet netroufám, byl by to velký mumraj a změť těl a ze mě se čím dál rychleji stává nervózní bába vychrtlá. Nedostali jsme jesle (a ani školku) a fotky dělat doma mě nebaví, neboť než večer všechno k tomu přichystám, je dávno pryč můj čas na spaní a než to ráno zas sklidím a vůbec, mě to … .
Tak pletu a žiju, ale jaksi mi to připadá už nudné a zbytečné a neuspokojuje mě to. Prostě chci do práce, tady je těsno, dusno a vůbec divně.
Viki
