Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Povánoční strašení. Brno, přelom roku 1980 a 1981.
Ahoj Ingrid, jak sem tam kouknu na datum v kalendáři, tak se mi už pomalu zdá, že ti to nevyjde k nám přicestovat. Kdybys chtěla dát k nám některého macína, tak nám napiš, Václav nebo já bychom si v nejhorším pro něj přijeli, kdyby nemohl například děda či Bohouš veliký, protože (nechci si tu teď hrát na moudrou babičku či starého proletáře), kdyby ti to náhodou všechno nevycházelo tak, jak si představuješ, tak se nesnaž vším svým snažením mírně si odrovnat své vnitřní ústrojí, což má za následek předčasné počůrávání se aniž by člověk cítil byť malou potřebu to dělat, klidně se to může chytit místo v šedesáti taky v pětatřiceti letech. Já sama cvičím každý den na posílení oněch svalů a co čtvrt roku mám mít objednávku u doktora (ale kašlu na to). A to z jednoho 30 l. hrnce v šestinedělí (a ještě zdaleka ne plného). Bububu, ale je to nepříjemné, takové babky příšerně smrdí.
Jinak přejeme celá rodina naše převeliká, příjemné vánoce a tolik štěstí v novém roce, my ještě stromeček nemáme, ale si jej uděláme, navěšíme pajduláky, pajduláky - oběšence, elce, pelce do pekelce, čerti budou líbat, všechno bude fajn.
5. ledna 1981. Ingrid, gratulujeme ti k úspěšnému zakončení těhotenství a máme radost, že budeme mít kam posílat nadbytečné sukénky a šatečky a později spodní prádlo, jak to tak vypadá.
Budeme se stěhovat příští týden, asi v úterý, na ulici Budovatelů č. 12, Blansko.
Luisa se nám zrovna na štědrovečerní chvíli opařila polévkou, měla popáleniny prvního a druhého stupně na paži a na těle. V nemocnici ale nezůstala a ve čtvrtek s ní půjdeme na konečné sejmutí obvazů.
Jinak taky pletu pro sebe (sobec) šedý mohérový svetr divného střihu, pořád nevím pořádně, co z toho vyleze. Hotové dílo na obrázku ale vypadalo zajímavě. Posíláme vysloužilé hračky.
Jo, ten byt je jednopokojový (5x5 metrů), suterénní, ale to píšu jen tak, z vyprávění Václavova, jsou tam všude tapety (fuj), ale jsem moc ráda, že zde už končím, za půl roku by to bylo tak na rozvod.
Dostali jsme darem od přátel starý Singer s kulatým člunkem, dnes jsem tu těžkou věc odvezla do Žabin spravit k sympatickému soukromníkovi (psal pomalu, důkladně - takhle „N-o-v-á“, jen ještě víc kudrlinek, které jsem nezvládla), říkal “no, no, to bude žít 100 let”, tak konečně si opět ušiju gatě podle svého gusta, se spoustou blbostí všude, a muži svému milému taky.
Luisa měla 2,75 a 0,49 m, vypadala tak, že Václav po rozbalení zčervenal a řekl jenom “Ježíš, to je malé”. Až se zabydlíme, přijela bych se podívat se starým Mackem třeba.
Ahoj. Pozdravuj děcka a Bohouše a moc se nenaštvi nad balíkem - na zahradě se to ztratí.
Viki
DER DIE DAS, nemám čas.
Václav
