Krize? Potkáme se v obchodech.

Krize se na nás valí, každý zkuhrá  a přitom zaparkovat u obchodu je občas legrace na půl hodiny. Když pominu ranní ofenzívu našich důchodců a přehlédnu unavené oči pokladních, které Vánoční čas, začínající v našich končinách už v září asi moc nemilují, tak nemůžu přehlédnout dav lidí, kteří valí své plné košíky před sebou stejně jak jedno roztomilé zvířátko. A prý je tady krize....

Krize, ekonomika krvácí, lidi si utahují opasky a obchody zejí prázdnotou. Lidi postávají na ulicích, čekají na svojí příležitost a za teplou polévku by dali cokoliv z toho mála co jim zbylo.

Tak si vybavím slovo krize, hospodářská krize, ekonomická krize, chceteli i společenská krize.

Ale při pohledu na dnešní krizi, kdy každý pláče nad tím, jak se má špatně, jak je toto nespravedlivý svět, krutý svět a jak je to strašné, že soused se má lépe než my, přitom stačí málo, abychom si řekli:

Není to zas tak špatný, může to být sice lepší, ale jde to.

Nezlobte se na mě, ale mluvit o ekonomické krizi při pohledu na přeplněné obchody, na lidi, kteří hrnou vše co potřebují do svých košíků a na všechen ten blázinec kolem, mi nepřipadá, že se máme až zas tak špatně.

Samozřejmě, mohlo by to být lepší, ale jde to.

Jeden klasik říkal :

Celý život dřeme, odříkáme si čas, který bychom mohli trávit s rodinou, s přáteli za čas strávený v práci abychom si vydělaly peníze a potom si za tyto peníze kupujeme věci, které vůbec nepotřebujeme.

Lidé budou neustále plakat nad tím, jak se mají špatně, jak bylo dřív líp a jak je dnešní svět těžký, přitom stále platí:

Jaké si to uděláš, takové to máš!

Přeji pěkný den,

PS: potkáme se v obchodě??