Kdo se bojí, nesmí do lesa
Vrhla jsem se do práce, připravila si prezentace a s vidinou toho, že letos nebudeme muset zrušit Vánoce, jsem se začala na kurzy vyloženě těšit. Mé natěšení mírně polevilo v momentě, když jsem dostala seznam obcí, do nichž budu muset dojíždět – hned první obec je jakási díra po granátu kdesi v Krkonoších. Kurz má trvat od 16:30 do 20:00. Po důkladném prostudování mapy zjišťuji, že cesta na místo určení by měla v ideálních podmínkách trvat 1 hodinu a 30 minut. Má nervozita mírně stoupá, ale zatím se držím. Je mi jasné, že ideální podmínky neexistují, a navíc nejsem zrovna automobilový závodník. Přidávám tedy k času, který mi pro cestu vypočítal plánovač trasy, další půlhodinu, čímž se v součtu i s cestou zpět dostávám na 7,5 hodiny. V hlavě se mi spustí pomyslná kalkulačka, kterou se raději rozhodnu ignorovat s tím, že příště pojedu o něco blíž.
V den, na nějž připadá má první výprava do těchto končin, vstávám v šest ráno, abych na sedmou odvedla děti do školy. Po té, co odučím svou řádnou výuku, usedám ve 14:30 do vozu a vydávám se, vybavena podrobným itinerářem a záložním mobilem (pro případ potřeby spuštění navigace), vstříc novým dobrodružstvím. Je krásné počasí, a ačkoli jsou silnice, po nichž si to šinu, samá zatáčka a po opravách přímo volají, cesta probíhá podle plánu, tudíž jsem plná optimismu a ani si neuvědomuji, že jsem se zapomněla najíst. Nebýt toho, že v cílové obci hledám skoro čtvrt hodiny školu, dorazila bych jen s pětiminutovým zpožděním oproti plánovači. I tak mám deset minut k dobru.
Tři a půl hodiny kurzu uteče jako voda, jen v poslední půlhodině musím mluvit trochu hlasitěji, aby mne přes mé kručení v břiše bylo slyšet.
Po osmé hodině nasedám znovu do vozu sice už dost hladová, ale stále čilá. Jakmile usednu za volant, uvědomím si, že vzhledem k poněkud zdlouhavému hledání školy vlastně nevím, kudy z obce ven tak, abych se trefila na tu správnou silnici. Je tma jako v pytli, všichni frekventanti kurzu už zmizeli a na ulici není ani živáčka. Rozhodnu se využít navigace a v duchu si blahořečím, že jsem záložní mobil vzala s sebou, protože v tom mém už dochází baterka.
Nastavuji jako cíl nejbližší obec, přes niž jsem přijela, protože dál už trefím.
Naberu směr, který mi navigace určila, a vyjíždím. Serpentýny mi potmě připadají mnohem méně přitažlivé než za světla a silnice o něco užší, ale což, není kam spěchat. Po chvíli jízdy mi navigace zavelí, že za tři sta metrů mám odbočit prudce doleva. Vnitřní hlas mi sice našeptává, abych to nedělala, nicméně zpomalím a připravuji se na odbočení. „Odbočte doleva!“ velí navigace. Doleva, doleva… To se to řekne, ale já tam žádnou silnici nevidím… No nejspíš tam bude, když stojím před značkou křižovatky… Jakožto poslušné děvče tedy odbočím, pomaličku najíždím na jakýsi můstek přes Orlici a jsem v … Tedy v lese. „Pokračujte rovně!“ ozve se navigace. „Když rovně, tak rovně,“ říkám si v duchu a pokračuji. Asi po padesáti metrech končí asfalt, a kam až má dálková světla dohlédnou, je vidět pouze hustý les a bahnitá cesta, na níž se sem tam povaluje nějaká kulatina. Překontroluji navigaci, zda jsem náhodou nezadala hledat cestu pro pěší, ale ta se tváří, že jsem skutečně na vozovce.
Vědoma si pořekadla, že kdo se bojí, nesmí do lesa, a hlavně toho, že cesta je tak úzká, že se na ní stejně neotočím, sbírám v sobě poslední zbytky odvahy a jedu. První poleno, na které najedu, odlétá kamsi do lesa, další a další se s hlasitým duněním odrážejí od spodku mého auta. Zhruba po sto metrech, které mi připadají jako deset kilometrů, mi onen hlas, který mi zpříjemňuje cestu, poradí, abych pokračovala na severovýchod. Přemýšlím, zda mám vylézt z vozu a hledat lišejníky, abych se zorientovala ve světových stranách, nakonec zvolím jedinou cestu, na kterou se mé auto vejde. Na chvíli se opět dostávám na zpevněný povrch a začínám dýchat. Ovšem jen do okamžiku, než dorazím na místo, kde kolem cesty leží nařezaná polena a fošny a přes cestu strom.
Jakýmsi zázrakem ze mne právě v tomto okamžiku opadne panika, a já v kostýmku a v lodičkách vystoupím z auta, abych si z fošen vytvořila přes padlý strom rampu. „Přes překážky ke hvězdám!“ pronesu nahlas a vyrážím. Povedlo se, překážku jsem zdolala, dokonce se začnu i usmívat. „Když jsem zvládla toto, musím už do cíle dojet,“ říkám si v duchu. Ovšem právě v tom momentě se opět dostávám na nezpevněný povrch a kola mého vozu se začnou protáčet v bahně. Hrabu, hrabu, začíná se do mne dávat zimnice a po tvářích se mi začnou koulet slzy. Mám pocit, že se z toho lesa nikdy nedostanu. Přemýšlím nad tím, zda mne tu ráno najdou houbaři, nebo budu nalezena až napřesrok jako loňský vítěz hry na schovávanou. Když tu se najednou kola chytí…
Asi po čtyřech kilometrech této krkolomné jízdy, která trvala asi půl hodiny, se dostávám na polní cestu, z níž vidím obydlenou oblast. Z rádia se příznačně ozývají slova písně „Cestou, necestou, polem, nepolem…“ Přijíždím do obce, která od té mé cílové byla při cestě tam vzdálena pouhých pět minut, a musím zastavit, abych nabrala síly.
Zbytek cesty už probíhá relativně v pohodě, tak chvíli před půl jedenáctou dorážím domů sice vyčerpaná a hladová, ale živá a zdravá. Je mi tak špatně, že přes ukrutný hlad nejsem schopná nic polknout. Padám vyčerpáním a až ráno si všimnu, že mám úplně prázdné jedno kolo. Když nasednu do auta, zjišťuji, že se v něm ozývají zvláštní rány.
Po návštěvě v servisu, kde mi pánové sdělili, že jsem si urvala cosi na spodku vozu, se v mé hlavě opět začíná ozývat ona pomyslná kalkulačka. Počítám, kolik takových kurzů budu muset ještě odučit, abych nebyla ve ztrátě…
Koutková Helena
Sluší ti to, já bych ti nelhal!
„Sluší ti to, maminko, opravdu ano, ty víš, že já bych ti nelhal! Ale pokud se chystáš mezi lidi, měla by ses připravit na to, že zdaleka ne všichni mají tak vytříbený vkus jako já!“
Koutková Helena
A vás to jako nelechtá, maminko?
Prý se na mne ptal Petr, říkala mi mamka, a prý si myslí, že jí určitě něco tajím. Teda Petr si to myslí, ne mamka. Teď mi to došlo, vždyť vy vlastně nevíte, kdo je Petr.
Koutková Helena
Z deníku pomatené učitelky – Nemoc je jen odrazem stavu duše
„Maminko, mě bolí v krku, když kašlu,“ pronesla má dcerka a bylo evidentní, že raději než do školy by, stejně jako já, šla zpátky do postele.
Koutková Helena
Z deníku pomatené učitelky – Když v ráji sněžilo
Podařilo se mi získat práci snů. Pokud občas míváte děsivé noční můry, ráno vstáváte s mučivými bolestmi břicha a s panickým strachem vstoupit do jámy lvové, pak patrně máte představu, jak asi taková práce vypadá.
Koutková Helena
Jsem dítě štěstěny
Miluji, když po dlouhé době vyleze sluníčko a pořádně se do toho opře. Obzvlášť, když je po páté vyučovací hodině a mám před sebou víkend. Chvíli po půl jedné sedám do auta a jedu domů.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1782x