Klaus: Zelená, modrá - pro koho dobrá?

Pan prezident už zase mluví o zelených diktátorech, zelené totalitě a zelených mozcích, přičemž nemá na mysli nikoho z armády.Prohlásil se také za dona Quijota ekologické války, čimž zřejmě chtěl nenápadně upozornit na nasazení, s nímž v litém boji hájí pozice "slušných lidí" proti zelené totalitě..

Osobně si ale myslím, že že pan Klaus nemá kvality dona z La Manchy a už vůbec nemá co říkat, že se tu odehrává nějaký boj mezi zaslepenou ekologickou většinou a hrstkou rozumných lidí, kteří prokoukli habaďůru mocichtivých ekologů. Rozdělení sil v této ideologické přestřelce vidím totiž úplně jinak.

Skutečnost, že pan Gore dostal Nobelovu cenu díky svému angažmá za ekologii je totiž sice mediálně vděčná, fronta "ekologické války" však i nadále vede mezi mocnou lobby velkých koncernů a korporací a mezi poměrně slabou partou vědců a jiných intelektuálů (například umělců, novinářů a profesionálních ekologů) podporovanou idealistickými a nejednotnými nadšenci. Je to tedy boj, při němž pan prezident jako obvykle zcela pragmaticky stojí na straně silnějších. Podivný don Quijote, který se skrývá v mocném vojsku!

Klausova pozice je navíc o to silnější, že ekologické myšlení bývá velmi nepopulární v ekonomikách slabých a rozvíjejících se. Pochopitelně, protože vzít v úvahu negativní vlivy civilizace znamená upřít si část bohatství, kterého je v chudých zemích i tak pomálu. V souvislosti s chudou částí světa je ovšem Klausovo stanovisko čirým populismem, který nic neřeší.

Věc se má podle mne ve skutečnosti tak, že nejenže neprožíváme zelenou diktaturu, dokonce se nacházíme v době protiútoku finanční a průmyslové oligarchie, která si uvědomila, že vzít v úvahu, že svět se skutečně negativně a nezvratně mění díky emisím a pod. znamená vzdát se části zisků. Protože rozumnou variantu tito lidé nemají, zvolili osvědčenou taktiku - zdržování a zpochybňování evidentních faktů. Gorovo ocenění je jen důkazem toho, že oligarchové nejsou jednotni. Že i mezi těmito mocnými světa je pár významných osobností, které si uvědomují, že s životním prostředím je potřeba efektivně pohnout.

Klaus ovšem reprezentuje jinou skupinu. Jakou? Pomůžu si při jejím popisu vtipem, který se vyprávěl na sklonku totáče: Ve vlaku jede Stalin, Chruščov a Brežněv. Když se vlak pro poruchu zastaví, Stalin nechá zastřelit strojvůdce. Vlak ovšem stojí dál. Na řadu přijde Chruščov. Nechá strojvůdce omilostnit, ale soupravu to nerozhýbe. Velení se tedy ujme Brežněv. Prohlási: "Soudruzi pojďme! Zatáhneme záclonky a budeme dělat že jedeme!" Analogie jsou ošidné a postihují jen část pravdy..Václav Klaus mi přesto připadá jako státník, který se v hodnocení ekologické situace stále více dostává do pozice Brežněva v této anekdotě. A pochopitelně, že tím velmi nahrává oné mocné průmyslové lobby.