Řízeným chaosem k Nobelovce?

Molekulární nákladní auta se starají, aby si v buňkách našly správnou cestu, bez policajtů.

Biochemik Peter Walter-kandidát na Nobelovku ?

Mrkněme se spolu s biochemikem Petrem Waltrem na naše buňky, přeplněné molekulami. Velká většina molekul, vykonává svoji funkci jen tehdy, je-li řízena na to správné místo.

Jak to naše buňky tedy dělají, že se neutopí v chaosu, odpovědi nato má náš biochemik Peter Walter, nejen na tyto otázky, ale velice pravděpodobně jak rozumět nemocem jako rakovina, diabetes, cystická fibróza, neurodegerativní onemocnění. Vyznamenán Paul Ehrlich a Ludwig Darmstaedter cenou (€ 100'000), předsíň to k Nobelově ceně.

Představme si vnitřek lidské buňky, jako provoz v Praze, když v pátek padla, všechna auta, malá, velká, v tomto chaosu chtějí dosíci svého cíle.

Právě jako nové proteiny (bílkoviny), molekuly cukru a spousta jiných látek musí také spolehlivě k cíli, aby splnili svoji funkci, zabloudí-li na špatný cíl, napáchají tam velkou škodu.

Velice komplikovaná je situace proteinů, mnoho z nich není ještě hotovo a proto musí ke konečnému zpracování do speciální součásti buňky- organely, zvané endoplasmatické retikulum - ER.

Jen zde, v ER membráně, můžeme řetězce aminokyselin složit do funkčních proteinů. jak jsou definovány v naší DNA, nazýváme to "Foldování proteinů".

Nikdo nikdy nevěděl, jak to naše buňky s těmi proteiny čarují, až Peter Walter německý - Američan, kterému patří velký podíl na výzkumu. Kde získal svoje svoje první ostruhy? Bylo to počátkem 80-let, na Rockefeller Universitě- New York v laboratoři  Günter Blobl pozdějšího nositele Nobelovy ceny za  fyziologii a medicínu v roce 1999.

Peter Walter vysvětluje že všechny proteiny vznikají v ribosomu, protein-fabrice buńek, kde se jednotlivé aminokyseliny spojují v řetězce.

Konec každého specifického řetězce tvoří signál pro něco, jako molekulární taxík, který se nalepí na nehotový protein spolu s jeho ribosomem a taxík to celé doprovází membránou do ER, kde se taxík odpoutá od svého nákladu. Tento molekulární taxík byl Peterem Waltrem pojmenován SRP - Signal Recognition Particle.

Jeden z jeho studentů nechal na jednom z měřících přístrojů špatný optický filtr. Pan Peter Walter, dnes 57letý profesor na Kalifornské Universitě v San Francisku, byl zpočátku zmaten, pak pochopil funkci SRP.

Tady pomohla šťastná náhoda, řekl pan profesor Walter v letošním interview a dodal, aktuálně mne nyní zajímá, jak převzít kontrolu nad správným foldovánímím proteinů v ER, zde totiž leží odpověď na metlu lidstva, rakovinu.

Taky zdroj: © wissenschaft.de