Mám vzpomínku z vojny, jak jsem jednou stál ve frontě na menáž a přede mnou stál nejméně dvoumetrový bažant a před ním mazák nižšího vzrůstu. Ten se najednou otočil, zaregistroval tu výšku nad sebou a pronesl památnou větu: "Člověče, vy jste vysokej, neštvěte mě!" (On tedy použil tvrdší, mnohem příhodnější výraz, ale tady člověk už nemůže ani vytečkovat).

Chudák měl problém sám se sebou, tj. se svou maličkostí Něco podobného se mi stává taky. Člověk menšího vzrůstu stojící vedle mě mi poví, že se vedle mě cítí jako trpaslík nebo všelijak malý. Podle toho, jakým tónem a s výrazem ve tváři mi to poví, reaguji. Pokud je ten komentář řečen s nemilým tónem a ten člověk na mě nepůsobí příjemně, řeknu mu, že je to jeho problém.

S výškou člověk nic nenadělá, to musí přijmout, netrápit se tím a zkusit ji "nosit" hrdě. Na to existují takovéto slovní pomůcky: jsem malej, ale šikovnej, žiju si na vysoký noze, ... jsme nějak mírama posedlí, třeba soutěž Miss. Výška je daná, váhu lze zodpovědně korigovat (či nezodpovědně přehnat do extrémů), a dané missí míry lze upravit uměle, jak je dnes hojně využíváno. Přitom je to hlavně o nepřijetí, nízkém sebevědomí a doufání, že se to zákrokem plastického chirurga spraví. Ještěže neumí operovat výšku, to bychom se taky mohli pěkně za prachy srovnat do latě

Je to přesně tak, jak píšete. S výškou se člověk musí naučit žít a přijmout ji, pokud mu během dospívání není růst hormonálně přerušen. I to (bohužel) jde udělat...mým rodičům to bylo v mých 13ti letech endokrynoložkou navrhováno. Díkybohu, že to zamítli.

Já jsem toho názoru, že ti, co podstupují různé estetické chirurgické zákroky pro získání pocitu sebevědomí, si tím nic moc nevyřeší. Já se domnívám, že tím tu svou bolístku jen zamaskují nebo překryjí náplastí. V hloubi duše si tím lásku ke své vlastní podstatě nezlepší a plného sebepřijetí nedosáhnou. Každý má ale svobodu volby a může si tedy hledat lásku sám k sobě přes cokoliv si myslí, že mu pomůže...hlavně, když se cítí líp.

Milá Ivano vidím, (či čtu), že vás to stále trápí, to neustálé ptaní na vyši výšku atd atd. Být dlouhý je sexy a tak at si ostatní trhnou jejich krátkou nohou. Ale já mám také takový problém: Mně nevadí moje výška, ale circumference kolem břicha. na štěstí na to nikdo nehýří hloupými poznámkami, jeno mému doktorovi se to nelíbí.

Milý Honzo, (díkybohu) se mýlíte. Dotazy na mou výšku mě netrápí. Bude to znít asi nadneseně, ale jsem už jinde. Ale ano, ty dotazy a komentáře mě trápily a to hooodně dlouho.

Důvodem mého psaní o tomto tématu je to, co jsem dlouhá léta v sobě držela a užírala se tím. Vím, že je spousta žen, které si prochází tím samým...a protože vím, že je naprostá škoda si tím ne-sebepřijetím kazit roky drahocenného života, tak jim chci pomoct, aby co nejdříve procitly. Zároveň se snažím společnosti dát podnět k zamyšlení se nad tím, jak jejich nevědomé a rádoby nevinné reakce mohou ty jednotlivce, co se odlišují od standardu, špatně ovlivnit.

Mě se zase neustále ptají kolik mi je let.

Já navozuji hovor: tak to máme dneska hezké počasí nebo deštivé počasí, záleží na tom, jak je v určitý den . Se slovy o počasí se nic nezkazí. Ani ve snu by mě nenapadlo se ptát basketbalistů na jejich výšku nebo mexických indiánů na jejich výšku, která kolikrát není ani 160 cm." Nech brouka žít..."

Mám to tak podobně ...když už si chce člověk popovídat s někým, kdo mu je od pohledu symptatický, najde se x různých naprosto nevinných témat, o nichž se dá začít rozhovor.

Tak to měříte jako Putin a Zelenský dohromady. Kdysi tady kdosi psal, že kdyby politici byli vysocí, bylo by po komplexech a tudíž po problémech. Tak co takhle do politiky?

O té výšce mezi politiky jsem zaslechla něco podobného. Nevím, zda to byl vtip, ale co si budeme povídat - "na každém šprochu, pravdy trochu". Děkuji za nabídku, ale na politiku já nemám žaludek

Nedávno mě oslovila v obchodě zákaznice a ptala se, zda náhodou nevím, kde mají rýžovou kaši? Ihned jsem vzhlédl a můj zrak zhruba vodorovně spočinul někde v místech, kde lidi nosí opasky. Zbytek slečny se nacházel někde nahoře. Připadal jsem si v tu chvíli, jako kdyby na mě snad promluvila "eiffelovka"... Ačkoliv jsem již starší ročník, tak vysokou slečnu jsem nikdy předtím naživo neviděl.

Věřím, že ten den se stal pro Vás minimálně o tento zážitek zajímavým.

Ještě že analogické dotazy ohledně tloušťky a váhy nepadají. Asi proto, že to může člověk ovlivnit a netaktnost je každému jasná.

Ale dá se to říct i víceméně pozitivně, třeba "Máte postavu na basketbal."

Ale padají a to zejména u pravidelných návštěv lékařů, tam je ta nadváha, resp. obezita skloňována od počátku až do konce, tedy ale oprávněně...

Je to nedostatek taktu ve spojení se zájmem o Vaši osobu. Prostě ten pověstný slon v porcelánu. Snaží se navázat konverzaci nebo ji udržet a první co ho napadne je to co ho vyloženě praští do očí. Lepší než oči jako studánky, no ne?

Já bych brala víc to o těch očích i když ty moje oči jsou spíše jako žabinec

A ano...jednoznačně neomalenost a netaktnost ve vyjadřování

Mě se takto ptali do nějakých mých 19 let.

Pak jsem se ustálil na vcelku klidných 190 cm a naučil jsem se s tím žít a dotazy na výšku postupně vymizely a dnes jsou sporadické.

Chápu, když se mě tak zeptá někdo, kdo mě nevidí naživo a chce mít nějakou konkrétní představu. Ale když se mě ptá někdo, kdo stojí vedle mě, tak je mi to rovněž poněkud ferencvároš.

Mužů Vaší výšky je mnohem více než žen. Proto i když si Vás okolí všimne, není ta pozornost tak velká jako v případě 190cm vysoké ženy.

Navíc dospělého muže si dovolí, resp. má odvahu, s takovými dotazy a komentáři oslovit méně lidí než ženu. Budíte respekt...co si budeme povídat