Někdy srovnáváním nepostřehneme jedinečnost určité osoby.

Děkuji 😊🙏 To je přesně ono...a velmi hezký řečeno

Pojem "Srovnáváni se", v obecné poloze neodsuzuji. Chápu jej, jako určení nějakého výchozího bodu. Od toho se člověk odvíjí a kráčí životem. Projde fázemi úsměvnými - Na školním záchodku, kdo to tedy vytlačí výše,. Následuje, o kolik vypil více piv. Přejde do fáze, o kolik má lepší auto a více peněz. Pak mu to dojde. Že se asi má srovnat - sám se sebou. To je docela dobrá zábava. Jak říkám, pojem srovnání neodsuzuji. Spoustě lidem to ani nedojde. Doživotně se budou srovnávat s jinými. Většinový výsledek? Zášť, nespokojenost a vypučený vřed žaludeční. Diagnoza? Nejsou srovnaní ...

Děkuji za Váš názor. Já srovnávání také neodsuzuji, ale nevidím v tom zálibu a spíše se vědomě od něj snažím co nejvíce odprošťovat. Já totiž vidím tu toxicitu, kterou si srovnáváním lidé do svých životů vpouští. Ono se to může zdát nevinné (jak popisujete příklady porovnávání se mezi dětmi), ale ve svém důsledku to vede k nespokojeným životům jednotlivců...

Součástí toho neblahého srovnávání je také posuzování a odsuzování. To je možná ta vyšší úroveň. Je to však hluboce zakořeněný společenský vzorec a zbavit se ho, není tak jednoduché. Mně k tomu pomohly Čtyři dohody, a když jsem je začal žít, život se mi proměnil

Naprosto s Vámi souhlasím. Ano, Čtyři dohody jsou jedním z úžasných děl, které člověka uvede k obrovskému pochopení vlastní podstaty a pomáhá k vykročení ze zažitých společenských vzorců.