Ivanko, souzním s vámi...já také basketbalu nemohu přijít na jméno.Já žiju v Kanadě a tak kromě hokeje, který miluju, se tu pořád propaguje basket a ještě jeden přiblblý sport..baseball. To je takový sport, kde jeden macho pořád mává takovým klackem a druhý mu tam hodí takovou koženou kouli. Většinu se netrefí a když se trefí, všichni se někam rozeběhnou jako brabci. Úžasný sport. Už jsem vám jednou psal...nic si z těch pitomých poznámek lidí, kteří vám nesahají ani do pasu nedělejte. Tady se říká: "To be tall is sexy"!! Jájsemo 3 cm kratší než vy, ale sexy bohužel nejsem. 84 letý dědek sexy bejt nemůže, i kdyby se rozkrájel. . Jenom mám potíže létat letadlem 'Economy class', kde se nevejdu na sedadlo.Před 40 lety jsem rád létal dnes už neexistující aero company Wardair, tamjsem si dal i nohu přes nohu. a k jídlu jsem dostal skoro půl krocana. Dnes, když se nakonec na sedadlo nějak vecpu, a ten předemnou si skloní opěradlo ke spánku, mám vyklubené kyčle. A k jídlu dostanu kousek nějaké hmoty, která si hraje na maso a k tomu půlku nedovařené brambory. Tak cheer up!!!!!!!!

Honzo, velmi Vám děkuji za reakci na můj článek a posílám svůj pozdrav do Kanady. Nikdy jsem tam nebyla, ale už od doby, co jsem se ve škole učila v zeměpise o tajze mám tu zemi v hlavě zakódovanou jako nádhernou...plus kanadští hokejisti taky nejsou škaredí.

Nebojte se, já si z těch hlášek (už) nic nedělám. Jsem opravdu někde jinde. Ve svých článcích popisuji to, čím jsem si procházela a co jsem doposud zažívala. Je to takový deník z mého života, kterž jistě pomůže mnohým vysokým ženám pohlížet na patálie v jejich životech jinak...s nadhledem. (Od toho tu výšku přece máme. ) Jak se tak nechávám mezi písmenky unést, uvědomuji si i, že jsem na některé věci jakoby už i zapomněla...jen tím, jak se do určitého tématu ponořuji, na něco (nikoliv všechno) si vzpomenu a sama sebe překvapuji, že mě to či ono už dávno neovlivňuje...že jsem to jakoby zapomněla. Jakmile má člověk v sobě mnohé zpracované, tak ty záležitosti se ho dotýkají asi jako "water off a duck's back" (jedno z mých nejoblíbenějších rčení)

Já létání mám moc ráda. Nohu přes nohu jsem mohla dát pouze v autobuse SETRA v roce 2017...ti ale ještě existují. Jinak nikde a v letadle si říkám o emergency seat. Joooo, sklápení opěradel lidí před námi, aniž by se zeptali, zda je ok si je sklopit, je zlo.

Ačkoliv nejsem vysokého vzrůstu i mne lidé nevěřili, že sport nedělám. Na basketbal ani nepomysleli, ale podezřívali mě, že lyžuji, že závodně plavu... přitom v bazénu bych se utopila, neudělám jedno jediný tempo a na lyžích jsem nikdy nestála. Je fakt, že míčové hry mi šly velice dobře, ale jenom do určité doby, než jsem onemocněla.

Píšete mi z duše.

Basketbal, ač syn basketbalisty, z duše nemám rád. Naopak volejbal miluji a hrál jsem ho ještě před pár lety.