Já chtěla darovat krev, protože jsem měla před tím 2 operace, tak naoplátku...

Jenže mi řekli, že jsem stará (bylo mi 45), musím donést potvrzení od obvodní lékařky, že jsem zdravá a pak mám přijít...tak jsem tam víckrát nešla...škoda

škoda, že Vám do cesty byla dána otravná administrativa

Krev sem začal darovat poté, co se mi podařilo zlomit odpor manželky a jejich rodičů, kteří měli z tohoto úkonu hrůzu. Daroval jsem ji mnohokrát, pak jsem však onemocněl žloutenkou a skončil jsem. Je to jen drobný lékařský úkon, který nestojí za řeč.

Zdá se mi, že před odběrem krve je možné jen sníst suchou housku a čaj, pořádní snídaně je až po odběru.

Ano, taky mám za to, že jen něco lehkého. Tehdy na firmě, kde byla ta snídaně k dispozici, mi řekli, že když si dám něco tučnějšího v okamžiku před odběrem, tak to nevadí, protože za tu chviličku se živiny z jídla do krve nestihnou dostat.

Celkem mě ale šokovala paní na mém poslední odběru, která řekla sestřičce, že měla míchaná vejce... Přitom prý na odběru byla asi po hodině od snídaně - do té doby se ten tuk do krve jistě dostal.

Nevím, ale připadá mi to nějaké divné. Já se řídím pokyny transfúzky a spíš se bojím jíst než abych snědla něco, co bych neměla

.

Na vojně jsem jako absik s odběry začal a za opakovaný odběr byla červená slzička (kdo si pamatuje) a poté jsem pokračoval, pokud mě někdy nepřipustili díky kolonoskopii před méně než 6 měsíci. Dneska asi od kmeta již krev nebudou chtít

Na odberu jsem byl jen jednou a v podstate take z duvodu volna. Myslim, ze to bylo na univerzite a ten den jsme meli vojenskou pripravu, ktera mne uprimne otravovala. Takze jsem sel na transfuzni stanici a malem mne ranila mrtvice, kdyz jsem videl to potrubi, ktere se mi sestra chystala bodnout do zily. Jehlou se to monstrum nazvat nedalo. No a druhe prekvapeni bylo, kdyz mi sdelili, ze to neni na odber, ale na otestovani me krve. Druha ta spravna "jehla" byla vyrazne vetsi nez ta prvni. Tak jsem to prezil, napumpoval jsem jim tam asi 350 ml krve a citil se docela v pohode. Rekli nam, ze ten den bychom nemeli delat ni namahaveho. No co ale s nacatym dnem? Tak jsem jel do Podoli do lodenice, ze se pojedu projet na kajaku. Jezdil jsem tenkrat zavodne sjezd na divoke vode. Ukazalo se, ze az tam uplne v pohode nejsem, po cca 500 metrech jsem citil, ze zacinam ztracet vedomi a usoudil jsem, ze nejzdravejsi bude se vratit zpatky. To se mi povedlo a pak misto, aby bezel domu, jak jsem byl zvykly, jel jsem sockou. Jistota je jistota. :-)

Tak to je taky zajímavá zkušenost